Karuṇā (sanskrt; pálí) se obecně překládá jako „soucit“ nebo „lítost“. Je součástí duchovní cesty buddhismu i džinismu.
Buddhismus a psychologie
Buddhistická psychologie
Buddhistická filozofie
Buddhismus a psychoanalýza
Buddhismus a psychoterapie
Karuṇā je důležitá ve všech školách buddhismu. Pro théravádské buddhisty je obydlí v karuṇā prostředkem pro dosažení šťastného současného života a nebeského znovuzrození. Pro Mahāyāna buddhisty je karuṇā spolupředpokladem pro to, aby se stali bodhisattvou.
V théravádském buddhismu je karuṇā jedním ze čtyř „božských příbytků“ (brahmavihāra), spolu s láskyplnou laskavostí (páli: mettā), soucitnou radostí (mudita) a vyrovnaností (upekkha). V pálském kánonu Buddha doporučuje kultivovat tyto čtyři ctnostné duševní stavy jak pro hospodáře, tak pro mnichy. Když člověk rozvíjí tyto čtyři stavy, Buddha radí vyzařovat je všemi směry, jako v následující základní kanonické větě týkající se karuṇā:
Neustále prostupuje prvním směrem – stejně jako druhým, třetím a čtvrtým – s vědomím prodchnutým soucitem. Tak neustále prostupuje nad, pod a všude kolem, všude a v každém ohledu všeobjímající vesmír s vědomím prodchnutým soucitem: hojným, expanzivním, nezměrným, osvobozeným od nepřátelství, osvobozeným od zlé vůle.
Taková praxe pročišťuje mysl, vyhýbá se následkům vyvolaným zlem, vede ke štěstí v současném životě a pokud dojde k budoucímu karmickému znovuzrození, ke znovuzrození v nebeské říši.
Palijské komentáře rozlišují mezi karuṇā a mettā následujícím doplňujícím způsobem: Karuna je touha odstranit škody a utrpení (ahita-dukkha-apanaya-kāmatā) od ostatních; zatímco mettā je touha přinést blaho a štěstí (hita-sukha-upanaya-kāmatā) od ostatních.
V buddhismu Mahāyāna je karuṇā jednou ze dvou vlastností, spolu s osvícenou moudrostí (sanskrt: prajña), které mají být pěstovány na stezce bodhisattva. Podle učence Ruperta Gethina je toto povýšení karuṇā do statusu prajña jedním z rozlišovacích faktorů mezi ideálem Theravāda arahant a ideálem Mahāyāna bodhisattva:
Pro Mahāyānu … se cesta k arhatship jeví poskvrněná zbytkovou sobeckostí, protože postrádá motivaci velkého soucitu (mahākaruṇā) bódhisattvy, a nakonec jediný legitimní způsob buddhistické praxe je cesta bódhisattvy.
Avalokiteśvara (sanskrt; čínsky Guan Yin; japonsky Kanzeon; tibetsky Chenrezig) je bódhisattva, která ztělesňuje karuṇā.
Bódhisattvové, dojati soucitem[karunā], skládají slib, že osvobodí všechny vnímající bytosti. Pak překonáním svého sebestředného rozhledu se dychtivě a nepřetržitě zapojují do velmi obtížných praktik hromadění zásluh a vhledu. Když se do této praxe pustí, jistě dokončí sbírání zásluh a vhledu. Dosažení hromadění zásluh a vhledu je jako mít v dlani samotnou vševědoucnost. Proto, protože soucit je jediným kořenem vševědoucnosti, měli byste se s touto praxí seznámit od samého počátku.“
V indo-tibetském buddhismu je jedním z nejpřednějších autoritativních textů na stezce bódhisattvy Bódhicaryavatara od Shantidevy. V osmé části nazvané Meditativní koncentrace popisuje Shantideva meditaci o Karuná takto:
Snažte se zpočátku meditovat o stejnosti sebe i druhých. V radosti a zármutku jsou si všichni rovni; proto bděte nad všemi, jako nad sebou. Ruka a jiné údy jsou mnohé a odlišné, ale všechny jsou jedno – tělo, které je třeba udržovat a střežit. Stejně tak jsou různé bytosti ve svých radostech a zármutcích, jako já, všechny jedno v touze po štěstí. Tato má bolest netrápí ani nezpůsobuje nepohodlí jinému tělu, a přece je pro mne tato bolest těžko snesitelná, protože lpím a beru ji za svou. A bolest jiných bytostí necítím, a přece, protože je beru za sebe, je jejich utrpení moje, a proto je těžké je snášet. A proto rozptýlím bolest jiných, protože je to prostě bolest, stejně jako ta moje. A jiným pomohu a prospěju, protože jsou to živé bytosti, jako mé tělo. Protože já i jiné bytosti jsme si v touze po štěstí rovni a podobní, jaký je rozdíl v tom, že se mám snažit mít své štěstí sám?“
Karuṇā je spojována s džinskou praxí soucitu. Například karuṇā je jedním ze čtyř odrazů všeobecného přátelství – spolu s amitou (sanskrt: maitri), zhodnocením (pramoda) a vyrovnaností (madhyastha) – používanými k zastavení (samvara) přílivu karmy.