Kirk J. Schneider, PhD je psycholog a psychoterapeut, který se ujal vedoucí role v rozvoji existenciálně-humanistické terapie a existenciálně-integrativní terapie. Schneider je také současným redaktorem časopisu Journal of Humanistic Psychology. Jeho hlavní knihy jsou Existenciálně-humanistická terapie (2010), Existenciálně-integrativní terapie (2008), Příručka humanistické psychologie (s Jamesem Bugentalem a Fraserem Piersonem) (2001), Psychologie existence (s Rollo Mayem)(1995), Znovuobjevení probuzení (2004) a Probuzení k probuzení (2009).
Úzce spolupracoval s průkopníkem existenciální a humanistické psychologie Rollem Mayem a v roce 2004 byl sám držitelem Rollo May Award od divize 32 Americké psychologické asociace za „vynikající a nezávislé hledání nových hranic v humanistické psychologii“. Je nedílnou součástí podpory globálních dialogů kolem existenciálních témat v psychologii a v dubnu 2010 přednesl úvodní hlavní projev na první (Východ-Západ) mezinárodní konferenci existenciální psychologie v čínském Nanjingu. Je také spolupracovníkem tří divizí Americké psychologické asociace (Humanistická, Klinická a Nezávislá praxe) a publikoval přes 100 článků a kapitol a je autorem nebo redaktorem osmi knih. V současnosti je viceprezidentem Existenciálně-humanistického institutu (EHI), pomocné fakulty Saybrook Graduate School and Research Center, California Institute of Integral Studies a Institute for Transpersonal Psychology a přispívá do Psychology Today.
S příchodem existenciálně-integrační psychoterapie rozšířil Schneider tradiční zaměření existenciální terapie na hloubkový průzkum o další, více mainstreamové léčebné modality. Stejným způsobem rozšířil mainstreamové léčebné modality o stále přítomnou dostupnost hloubkového průzkumu. Existenciálně-integrační terapie je „hluboce relační přístup, který využívá řadu terapeutických konceptů a strategií, aby pomohl klientům více se zapojit do jejich prožívání“. Schneider diskutoval o svobodě na úrovni psychosexuality a o tom, jak s sebou nese integraci své sexuálně-agresivní minulosti. Podle Schneidera osvobození na této úrovni posiluje vlastní ego. Další formou svobody, o které diskutoval, je to, že na úrovni mezilidských vztahů a jak uznává a překračuje svobodu na úrovni psychosexuálních vztahů. Říká, že na mezilidské úrovni svoboda vyvažuje individuální úsilí a jedinečnost s mezilidskou závislostí a propojeností. Zavedl termín „zážitková svoboda“ a řekl, že „zahrnuje nejen fyziologii, podmiňování prostředí, poznávání, psychosexualitu a mezilidské vztahy, ale také kosmické nebo mezisituační vztahy“.Schneider začíná definováním a popisem „bázně“, nejdůležitějšího postoje
a stavu bytí, který se v těchto časech stal mnohem méně ústředním pro náš život.Údiv je proměnlivý postoj, který zahrnuje údiv, děs, tajemství, uctívání a přijetí paradoxu.Pěstování bázně jako ústředního v našem vědomí vyžaduje, abychom se vzdálili mnoha hodnotám, s nimiž jsme neustále konfrontováni: konzumerismu, konvencialitě, soutěživosti a bezduché zábavě. Údiv inspirovaný život také kontrastuje s všemožnými dogmatickými přesvědčeními a přesvědčeními, ať už zásadně náboženskými nebo rigidně ateistickými.
Při znovuobjevení bázně a probuzení k bázni Schneider čerpal z bohatého dědictví existenciálně-duchovní filozofie, jak ji rozpracovali takoví myslitelé jako Paul Tillich, Martin Buber, Abraham Heschel, Soren Kierkegaard a William James, jakož i z vlastních klinických a osobních postřehů, aby pěstoval přístup k psychologii a životu založený na bázni bázně bázně. Pod „bázní bázně bázně“ Schneider míní pocit pokory a úžasu nebo dobrodružství, které člověk zažívá prostě tím, že žije. Zatímco pocit bázně může být vlastní životu, musí být také periodicky pěstován, aby nebyl rozdrcen naší „rychlou nápravou“, kulturou orientovanou na efektivitu; nebo politickým či náboženským dogmatem. V znovuobjevení bázně Schneider stanovil principy psychologie založené na bázni i aplikace těchto principů na konkrétní sféry života, jako je výchovné prostředí, pracovní prostředí a eticko-duchovní prostředí. V knize „Probuzení k bázni“ se Schneider zaměřil konkrétně na to, jak pocit bázně radikálně proměnil sedm životů. Mezi lidmi, které vyšetřoval, byl bývalý člen gangu, který se stal mediátorem gangu, bývalý drogově závislý, který se stal případovým pracovníkem a instruktorem jógy a přežil rakovinu ve třetím stádiu. A konečně v Existenciální-integrační psychoterapii Schneider ukázal, jak pokora a údiv pěstované v dobré terapii mohou vzbuzovat pokoru a údiv, nebo, stručně řečeno, úžas, který lze pěstovat mimo dobrou terapii.
Ve svých pracích vycházel z přístupu humanistických psychologů. V tomto oboru psychologie Schneider připisuje Abemu Maslowovi, že byl v raných letech na poli psychologie vlivnou osobností. Uznává, že Maslowovy práce probudily jeho humanistické vnímání. Věřil, že Maslow naznačuje, že naše léčení vychází z našeho „obnovení úcty, naladění na širší obraz života“. Byl zastáncem duchovního léčení a snažil se dosáhnout naplnění. Teorii úcty používá jako terapeutickou metodu v oživování životů.
(Reprinted in paperback, August, 2002).
Schneider, K.J. (2008, prosinec). Tajemství bytí. TV Ontario Big Ideas Series.
[Dostupné na youtube.com]