Stimulus control je fenomén stimulu, který zvyšuje pravděpodobnost chování (operantní odezvy), protože v minulosti bylo toto chování diferenciálně posíleno v přítomnosti stimulu. Jinými slovy, řízení stimulu je v podstatě učení se věnovat pozornost věcem, které identifikujeme v prostředí (diskriminační podněty), které nám dávají informace o efektivitě našeho chování: jaké chování je pravděpodobně efektivní nebo neúčinné, za jakých podmínek a co nám toto chování dává (posílení nebo potrestání). Proto v přítomnosti těchto podnětů pravděpodobně budeme reagovat diferenciálně.
Představte si následující experiment. Holub je vycvičen klovat levý klíč, aby získal potravu (výztuž). Poté, co se zvíře naučí tento jednoduchý úkol, je pravý klíč rozsvícen červeně. Protože pravý klíč dává holubovi málo informací, po nějaké době je ignorován. Ale co by se stalo, kdybychom změnili postup, rozsvítili a zhasli světlo a dali potravu holubovi jen tehdy, když klovne levý klíč, když je pravý klíč rozsvícen? Za těchto podmínek začne holub klovat levý klíč, když je pravý klíč zapnut, a ne, když je vypnut. Můžeme tedy říci, že holub začne reagovat odlišně v přítomnosti těchto dvou podnětů (pravý klíč je rozsvícen nebo ztmaven). To znamená, že diskriminační podnět kontroluje holubovo chování. V této souvislosti kontrola neznamená, že holub nemá na výběr; odkazuje pouze na pravděpodobnost reakce v přítomnosti diskriminačního podnětu (rozsvícený pravý klíč).
V Quantitative Analysis of Behavior (Kvantitativní analýza chování) je kontrola stimulů zkoumána z mnoha hledisek, včetně porovnávání se vzorkem a detekce signálů (Nevin, 1965; 1969).
Matching-to-Sample je forma podmíněné diskriminace. V této formě postupu podmíněné diskriminace pouze jeden ze dvou nebo více podnětů prezentovaných na jiných srovnávacích klíčích ze vzorku sdílí určitou vlastnost (např. tvar). Reakce na podobný podnět jsou posíleny. V Oddity matching, formě matching-to-sample, jsou reakce na srovnávací podnět, který neodpovídá vzorku, posíleny.