Logický atomismus je filozofická víra, která vznikla na počátku 20. století s rozvojem analytické filozofie. Jejími hlavními exponenty byli britský filozof Bertrand Russell, raná práce jeho rakouského kolegy Ludwiga Wittgensteina a jeho německý protějšek Rudolf Carnap.
Teorie navrhuje, že jazyk, stejně jako ostatní součásti světa, se skládá z nejzazších logických „částí“ (nebo „atomů“), které nelze dále rozkládat. Abychom porozuměli běžnému jazyku, musíme na něm provést „analýzu“ a pokusit se ho rozložit na tyto elementární složky. Russell a Wittgenstein se neshodli, pokud jde o povahu těchto elementárních složek, a ve svých Filosofických výzkumech je Wittgenstein odmítl.
Název pro tento druh teorie byl vytvořen v roce 1918 Russellem v reakci na to, co nazval „Logický holismus“; tj. víra, že svět funguje tak, že žádná část nemůže být známa, aniž by byl nejdříve znám celek. Tato víra se běžně nazývá Monismus, a zejména Russell (a G.E. Moore) reagovali na Absolutní idealismus dominantní tehdy v Británii.