Lidské oko průřezový pohled.
Makula nebo makula lutea (z latinského macula, „spot“ + lutea, „žlutá“) je oválná žlutá skvrna blízko středu sítnice lidského oka. Má průměr asi 1,5 mm a je často histologicky definována jako mající dvě nebo více vrstev gangliových buněk. Blízko jejího středu je fovea, malá jáma, která obsahuje největší koncentraci kuželovitých buněk v oku a je zodpovědná za centrální vidění.
Specializuje se na ostré vidění. V makule jsou fovea a foveola, které obsahují vysokou hustotu čípků (fotoreceptory s vysokou ostrostí). Zatímco ztráta periferního vidění může zůstat nějakou dobu bez povšimnutí, poškození makuly povede ke ztrátě centrálního vidění, což je obvykle okamžitě zřejmé.
Postupné ničení makuly je onemocnění známé jako makulární degenerace.
Vizuální vstup do makuly zabírá podstatnou část zrakové kapacity mozku. V důsledku toho může dojít k některým formám ztráty zrakového pole bez zapojení makuly; tomu se říká makulární šetrnost. (Například testování zrakového pole může prokázat homonymní hemianopsii s makulární šetrností.) Toto zjištění může být pro oftalmologa velmi informativní.