Metakognice je znalost (tj. uvědomění) kognitivních procesů člověka (jako je paměť a porozumění) a efektivní využití tohoto sebeuvědomění k seberegulaci těchto kognitivních procesů (např. Brown, 1987; Niemi, 2002; Shimamura, 2000). Tradičně je definována jako znalosti a zkušenosti, které máme o našich vlastních kognitivních procesech (Flavell 1979). Spisy o metakognici lze vystopovat minimálně až k De Anima a Parva Naturalia řeckého filozofa Aristotela.
J. H. Flavell (1976, s. 232) poprvé použil slovo „metakognice“. Popisuje ho těmito slovy: „Metakognice se týká znalostí člověka, které se týkají jeho vlastních kognitivních procesů nebo čehokoliv s nimi souvisejícího, např. studijně relevantních vlastností informací nebo dat. Zabývám se například metakognicí, pokud si všimnu, že mám větší potíže s učením se A než B; pokud mě napadne, že bych měl překontrolovat C, než to přijmu jako fakt.“
Metakognice je rozdělena do tří složek:
Dalším rozdílem v metakognici je výkonné řízení a strategické znalosti. Procesy výkonného řízení zahrnují plánování, sledování, vyhodnocování a revizi vlastních myšlenkových procesů a produktů. Strategické znalosti zahrnují znalost čeho (faktické nebo deklarativní znalosti), znalost kdy a proč (podmíněné nebo kontextuální znalosti) a znalost jak (procedurální nebo metodologické znalosti). Jak výkonné řízení, tak strategické znalosti metakognice jsou potřebné k seberegulaci vlastního myšlení a učení (Hartman, 2001).
V neposlední řadě existuje rozdíl mezi doménovým obecným a doménově specifickým metapoznáním. Doménovým obecným se rozumí metapoznávání, které přesahuje určité oblasti předmětu nebo obsahu, například stanovení cílů. Doménovým specifickým se rozumí metapoznávání, které se uplatňuje v konkrétních oblastech předmětu nebo obsahu, například při editaci eseje nebo ověřování odpovědi na matematický problém.
Metakognologové se domnívají, že schopnost vědomě přemýšlet o myšlení je pro sapientní druhy jedinečná a je skutečně jednou z definic sapience. Existují důkazy, že opice a opice mohou přesně posoudit sílu svých vzpomínek na skutečnost, zatímco pokusy prokázat metakognici u ptáků byly neprůkazné. Studie z roku 2007 poskytla některé důkazy pro metakognici u potkanů.
Různé obory definují metakognici velmi odlišně. Metakognice se různě vztahuje ke studiu sledování paměti a samoregulace, meta-uvažování, vědomí/uvědomění a autouvědomění/sebeuvědomění. V praxi se tyto schopnosti používají k regulaci vlastního poznávání, k maximalizaci vlastního potenciálu myslet, učit se a k hodnocení správných etických/morálních pravidel.
V oblasti experimentální psychologie je vlivné rozlišení v metakognici (navržené T. O. Nelsonem a L. Narensem) mezi monitoringem – vynášením úsudků o síle vlastních vzpomínek – a kontrolou – používáním těchto úsudků k usměrňování chování (zejména k usměrňování výběru studií). Dunlosky, Serra a Baker (2007) se tímto rozlišením zabývali v nedávném přehledu výzkumu metapaměti, který se zaměřil na to, jak lze poznatky z této oblasti aplikovat na další oblasti aplikovaného výzkumu.
Metakognice je studována v oblasti umělé inteligence a modelování. Proto je doménou zájmu vznikajících systémů.
Metakognitivní procesy jsou všudypřítomné, zejména pokud jde o diskusi o samoregulovaném učení. Zapojení do metakognice je charakteristickým rysem dobrých samoregulovaných učících se. Činnosti výběru a aplikace strategie zahrnují ty, které se zabývají probíhajícím pokusem plánovat, kontrolovat, monitorovat, vybírat, revidovat, vyhodnocovat atd. Metakognice je „stabilní“ v tom, že počáteční rozhodnutí učících se vychází z relevantního faktu o jejich kognici prostřednictvím dlouholetých zkušeností s učením. Současně je také „situována“ v tom smyslu, že závisí na znalosti učících se úkolu, motivaci, emocích a tak dále. Jednotlivci potřebují regulovat své myšlenky o strategii, kterou používají, a upravovat ji na základě situace, na kterou je strategie aplikována.
V poslední době byl tento pojem aplikován na studium žáků druhého jazyka v oblasti TESOL a aplikované lingvistiky obecně (např. Wenden, 1987; Zhang, 2001). Tento nový vývoj byl hodně spjat s Flavell (1979), kde je pojem metakognice rozpracován v rámci tripartitního teoretického rámce. Metaagnice žáků je definována a zkoumána zkoumáním jejich osobních znalostí, znalostí úkolů a strategických znalostí. Wenden (1991) navrhl a použil tento rámec a Zhang (2001) přijal tento přístup a zkoumal metakognici nebo metakognitivní znalosti žáků druhého jazyka. Kromě zkoumání vztahů mezi metakognicí a výkonem žáků se výzkumníci zajímají také o účinky metakognitivně orientované strategické výuky na porozumění čtení (např. Garner, 1994, v kontextu prvního jazyka, a Chamot, 2005). Úsilí je zaměřeno na rozvoj autonomie žáků, nezávislosti a samoregulace.
Strategie pro podporu metakognice zahrnují vlastní zpochybňování (např. „Co už o tomto tématu vím? Jak jsem už podobné problémy řešil?“), nahlas přemýšlet při plnění úkolu a vytvářet grafické znázornění (např. konceptuální mapy, vývojové diagramy, sémantické pavučiny) vlastních myšlenek a znalostí.