Mindfulness je technika, při níž si člověk záměrně uvědomuje své myšlenky a činy v přítomném okamžiku, aniž by je posuzoval. V buddhismu hraje ústřední roli, přičemž správná bdělost je sedmým prvkem ušlechtilé osmidílné stezky, jejíž praktikování je považováno za předpoklad pro rozvoj vhledu a moudrosti. V sekulárním kontextu se všímavost těší rostoucímu zájmu západních psychiatrů jako nefarmakologický prostředek k řešení úzkostných a depresivních stavů nálady.
Příklady z meditace a každodenního života
Správná všímavost (často také označovaná jako správná meditace) má různé podoby. Jedním z příkladů všímavosti je mentální slovní označení každého nádechu a výdechu během meditace vsedě. Takže při každém nádechu si pomyslíme „stoupání“ a při každém výdechu „klesání“. Při tomto typu meditace slouží dech jako pouto, které praktikující používá k tomu, aby se jeho vědomí vrátilo zpět do přítomného okamžiku. Častějším pobytem v přítomném okamžiku začínají praktikující vnímat vnitřní i vnější aspekty reality. Vnitřní realita se může rozvinout, když člověk vidí, že mysl neustále žvaní komentáře nebo soudy. Když si člověk všimne, že mysl neustále pronáší komentáře, má možnost si těchto myšlenek pozorně všímat – a rozhodnout se, zda mají hodnotu. Nejčastěji si uvědomující lidé uvědomují, že „myšlenky jsou jen myšlenky“ – myšlenky samy o sobě nemají žádnou váhu. Lidé mohou myšlenku svobodně pustit („nechat ji jít“), když si uvědomí, že myšlenka není konkrétní skutečností. Mohou svobodně pozorovat život, aniž by se nechali chytit do komentáře.
Když člověk pozorněji sleduje vnitřní realitu, zjišťuje, že štěstí není kvalita, kterou přináší změna vnějších okolností, ale spíše to, že si uvědomuje, že štěstí začíná uvolněním připoutanosti k myšlenkám; tím se uvolňují „automatické“ reakce na příjemné a nepříjemné situace nebo pocity.
Průběžné cvičení všímavosti
Kromě různých forem meditace založených na konkrétních sezeních existují cvičení všímavosti, která rozvíjejí uvědomění během celého dne pomocí určených signálů z prostředí. Cílem je, aby všímavost byla v podstatě nepřetržitá. Příkladem takových signálů je hodinové odbíjení hodin, červená světla na dopravních křižovatkách a překračování prahu dveří. Samotná všímavost může mít podobu pouhého soustředění se na tři po sobě jdoucí nádechy . Tento přístup je zvláště užitečný v případech, kdy je obtížné zavést pravidelnou meditační praxi.
Všímavost, která je spojována především s buddhismem, propagují také například lékař a spisovatel Dr. Jon Kabat-Zinn, který vytvořil program Mindfulness-Based Stress Reduction (MBSR). MBSR je forma komplementární medicíny nabízená ve více než 200 amerických nemocnicích a v současné době je předmětem řady výzkumných studií financovaných Národním centrem pro komplementární a alternativní medicínu.
Mindfulness v klinické praxi
Mindfulness – klinická metoda
Základní dovednosti všímavosti v dialektické behaviorální terapii
Mindfulness je základním cvičením používaným v dialektické behaviorální terapii, psychosociální léčbě, kterou Marsha M. Linehanová vyvinula pro léčbu lidí s hraniční poruchou osobnosti.
Mindfullness terapie a konkrétní duševní stavy
Uplatnění všímavosti u zdravotních stavů
Nejnovější výzkumy poukazují na užitečnou terapeutickou roli všímavosti u řady zdravotních a psychiatrických stavů, zejména u chronické bolesti a stresu.
Nedávný výzkum totiž naznačuje, že kognitivní terapii založenou na všímavosti lze využít k prevenci opakování sebevražedného chování v případech závažných duševních onemocnění (Journ. Clin. Psych. 62(2) 2006).