Noogeneze (řecky noös=mysl + genos=zrození) je třetí z pěti stádií evoluce popsaných francouzským jezuitským vědcem a filozofem Pierrem Teilhardem de Chardinem v jeho první posmrtně vydané knize Fenomén člověka (napsáno v letech 1938-40, vydáno francouzsky: 1955; anglicky: 1959, str. 181). Noogeneze, vznik mysli, následuje geogenezi (počátek Země), biogenezi (počátek života) a antropogenezi (počátek lidstva) a následuje Christogenesis, geneze „totálního Krista“ nebo pleroma. Podle Teilharda se proces noogeneze pohybuje od mysli přes ducha a konverguje ke konečnému cíli, který popisuje jako bod omega. Tato myšlenka je formou ortogeneze, postupného vývoje vesmíru díky nějaké známé nebo neznámé síle směrem k utlimátnímu cíli.