Opožděné úlohy typu match-to-sample (DMTS) jsou velmi podobné úlohám typu match-to-sample s tím rozdílem, že před zvolením správné odpovědi dochází ke krátké prodlevě. Tato prodleva se může lišit v délce, aby bylo možné určit, jak dlouho může subjekt uchovávat informace ve své pracovní paměti. Pokud subjekt odpoví správně přes padesát procent času, ukazuje to, že subjekt držel tuto informaci (vzorek podnětu – viz výše) v paměti.
Množství informací, které si subjekty mohou uchovat, se liší podle druhů. Například Grantova studie z roku 1975 zjistila, že schopnost holubů správně si vybírat srovnávací podněty (viz výše) klesala s rostoucím zpožděním mezi prezentacemi podnětů. V průměru desetisekundové zpoždění vedlo k volbě správné odpovědi kolem šedesáti šesti procent. U mnohem vyvinutějšího druhu, kapucínských opic, D’Amato zjistil (v roce 1973), že opice jsou schopny si vybrat správné podněty s šedesáti šesti procenty, ale s mnohem delším zpožděním.