Biosémiotika · Kód
Výpočetní sémiotika
Konnotace · Dekódovat
Denotace · Kódovat · Lexikální
Literární sémiotika · Modalita
Reprezentace (umění) · Salience
Semeiotika · Sémióza · Sémiosféra
Sémiotické prvky a znakové třídy
Znak · Znakový relační komplex
Znakový vztah · Umwelt · Hodnota
Komutační test
Paradigmatická analýza
Syntagmatická analýza
Michail Bakhtin · Roland Barthes
Marcel Danesi · John Deely
Umberto Eco · Algirdas Julien Greimas
Félix Guattari · Louis Hjelmslev
Roman Jakobson · Roberta Kevelson
Kalevi Kull · Juri Lotman
Charles S. Peirce · Augusto Ponzio
Ferdinand de Saussure
Thomas Sebeok · Michael Silverstein
Eero Tarasti · Jakob von Uexküll
Vjačeslav Ivanov · Vladimir Toporov
Strukturalismus
Poststrukturalismus
Estetikizace
Postmodernita
Paradigmatická analýza je analýza paradigmat vložených v textu spíše než povrchové struktury (syntaxe) textu, která se nazývá syntagmatická analýza. Paradigmatická analýza často používá komutační testy, tj. analýzu nahrazením slov stejného typu nebo třídy pro kalibraci posunů v konotaci. ()
V sémiotice je znaménko základním stavebním kamenem, ze kterého je konstruován a přenášen veškerý význam. Význam je zakódován odesílatelem zprávy a dekódován příjemcem, který si vybaví minulou zkušenost a umístí zprávu do vhodného kulturního kontextu. Jednotlivá znaménka mohou být sesbírána dohromady, aby vytvořila složitější znaménka, tj. budována z lingvistiky, skupiny zvuků (a písmena, která je reprezentují) tvoří slova, skupiny slov tvoří věty, věty tvoří vyprávění atd. Zkonstruovaná znaménka se nazývají syntagmy (viz syntagmatická struktura) a každá kolekce může být paradigmatem. V anglickém jazyce je tedy abeceda paradigmatem, ze kterého jsou tvořeny syntagmy anglických slov. Soubor anglických slov shromážděných společně v lexikonu se stává paradigmatem, ze kterého se tvoří věty, atd. Proto je paradigmatická analýza metodou pro zkoumání syntagmu identifikací jeho konstitutivního paradigmatu, studiem jednotlivých paradigmatických prvků a následnou rekonstrukcí procesu, kterým syntagm nabývá významu.
Roman Jakobson představil teorii, která vysvětluje funkci mluveného jazyka v lidské komunikaci. Tento model má dvě úrovně popisu:
Za prvé, každý jazyk má slovní zásobu a syntaxi. Jeho prvky jsou slova s pevnými denotativními významy. Z nich lze podle pravidel syntaxe sestavit složené symboly s výslednými novými významy. Za druhé, v jazyce jsou některá slova ekvivalentní celým kombinacím jiných slov, takže většina významů může být vyjádřena několika různými způsoby. Studie lidského vnímání ukazují, že do určité míry to, co lidé vnímají, závisí na tom, co očekávají, že budou vnímat. David Ritchie navrhuje, že komunikace vytváří vztahy mezi tím, co vnímá nebo zná jeden člověk, a tím, co vnímá nebo zná jiný; forma komunikace bude částečně určena tím, zda existují již existující vztahy mezi komunikátorem a posluchačem. Příjemce a původce zprávy musí vycházet z nějakého společného chápání toho, jaké vzory se používají ke komunikaci a jak tyto vzory souvisí s jinými událostmi. Komunikace souvisí s komunitou jak v tom smyslu, že spoléhá na to, že má něco společného v první řadě, tak v tom smyslu, že může ovlivnit to, co mají komunikující následně společného.