Principy psychologie je monumentální text v dějinách psychologie, napsaný Williamem Jamesem a publikovaný v roce 1890.
V Jamesově psychologii existovaly čtyři metody: analýza (tj. logická kritika předchůdců a současných pohledů na mysl), introspekce (tj. studium vlastních stavů mysli psychologem), experiment (např. v hypnóze nebo neurologii) a porovnávání (použití statistických prostředků k odlišení norem od anomálií).
Analytické argumenty Zásad
Ale stejně jako innatismus dává mysli příliš mnoho zásluh o čas a prostor, asociacionismus mu dává příliš málo zásluh o umění a kreativitu obecně. Bere myšlenky jako narážení do sebe a vytváření širších vzorů, dokonce i v koncových románech a architektonických plánech, podobně jako atomy narážejí do sebe, aby vytvořily molekuly. Tímto způsobem zanedbává intelektuální sílu.
Za Jamesových časů byla nejvýraznější snahou podat důkladně materialistickou zprávu o mysli snaha Herberta Spencera. James demonstruje velký zmatek, který je v této zprávě obsažen. Na jedné straně Spencer popíral, že by hmotná fakta někdy mohla vyvolat pocity, v prohlášeních, která by ho zřejmě zavazovala k dualismu. „Mohou být oscilace molekuly,“ ptal se Spencer řečnicky, „představovány vedle sebe s nervovým šokem, a ty dvě být rozpoznány jako jedna? Žádná snaha nám neumožňuje je vstřebat.“
Ale pak Spencer přistoupil k pokusu o asimilaci obou. Později, když se Spencer ohlédl na svou diskusi o tomto bodu, napsal, že „při sledování nárůstu jsme zjistili, že bez přestávky přecházíme od fenoménu tělesného života k fenoménu duševního života“. Způsob, jakým Spencer přešel od prvního prohlášení k druhému, zahrnoval to, co James nazýval teorií myšlenkového prachu, a samoslučování mentálních faktů, redukovatelných na asociacionismus (a podléhajících stejným námitkám jako asociacionismus).
Scholasticismus je „lidová filosofie učiněná systematickou“. V psychologii je to teorie, že duševní události mají být přisuzovány zvláštní nehmotné látce známé jako duše. Jakub připustil, že by to mohlo být přesné, ale řekl, že „je to v každém případě zbytečné pro vyjádření skutečných a subjektivních jevů vědomí tak, jak se jeví“. Jevy mohou být vyjádřeny hospodárněji s „domněnkou proudu myšlenek“, každý poznávající své předchůdce a prohlašující je za své vlastní.
Experimentální výsledky 19. století
Konkrétní hypotézy a pozorování, o něž se James opíral, jsou samozřejmě velmi zastaralé. Ale nejširší závěr, k němuž jeho materiál vede, je stále platný: že funkce „nižších center“ (pod mozkem) se stále více specializují, jak se člověk přesouvá od plazů, přes stále inteligentnější savce, k lidem, zatímco funkce samotného mozku se stávají stále pružnější, méně lokalizované nebo specializované, jak se člověk pohybuje ve stejném kontinuu.
James diskutoval také o experimentech s iluzemi (optickými, sluchovými atd.) a pro mnohé z nich nabídl fyziologické vysvětlení, že „mozek reaguje cestami, které předchozí zkušenosti nosily, a nutí nás obvykle vnímat pravděpodobnou věc, tj. věc, kterou byla reakce při předchozích příležitostech nejčastěji vzbuzována“. Iluze jsou tedy zvláštním případem fenoménu zvyku.
Důsledky srovnání
Při použití srovnávací metody James napsal: „instinkty zvířat jsou vyrabovány, aby vrhaly světlo na naše vlastní…“ Tímto světlem James zavrhuje otřepanou frázi, že „člověk se liší od nižších tvorů téměř naprostou absencí instinktů“. Žádná taková absence neexistuje, takže rozdíl musí být nalezen jinde.
Lidstvo má vskutku mnohem větší rozmanitost vrozených bezdůvodných pudů než jakékoli jiné zvíře a každý z těchto pudů, který se sám o sobě ujme, je stejně tak „instinktem“ jako jakýkoli pud, který má slepice. Ale u lidí instinkty nikdy samy o sobě dlouho nepůsobí. Brzy vyvolávají vzpomínky a mísí se s očekáváním následků, takže se postupně, jak dítě dospívá, instinkty dostávají do mezí jediné, jednotné, zodpovědné osobnosti.