Protoscience je studijní obor, který se zdá být v souladu s počáteční fází vědecké metody, se shromažďováním informací a formulováním hypotézy, ale zahrnuje spekulace, které buď ještě nejsou experimentálně falzifikovatelné, nebo ještě nejsou ověřené nebo akceptované konsensem vědců. Protoscience se odlišuje od jiných forem spekulací tím, že její formulace se snaží zůstat v souladu se všemi relevantními oblastmi vědeckého výzkumu, aby bylo co nejdříve dosaženo falzifikovatelnosti a verifikace.
Filozof vědy Thomas Kuhn poprvé použil toto slovo v eseji poprvé publikované v roce 1970:
V každém případě existuje mnoho oborů – nazvu je proto-vědami – v nichž praxe sice vytváří ověřitelné závěry, ale které se přesto svými vývojovými vzorci podobají spíše filosofii a umění než zavedeným vědám. Mám na mysli například obory jako chemie a elektřina před polovinou osmnáctého století, studium dědičnosti a fylogeneze před polovinou devatenáctého století nebo mnohé společenské vědy dnes. I v těchto oborech, i když splňují demarkační kritérium sira Karla, jsou neustálá kritika a neustálé úsilí o nový začátek primárními silami a musí jimi být. O nic víc než ve filosofii a umění však nevedou k jednoznačnému pokroku.
Zkrátka dospívám k závěru, že proto-vědy, stejně jako umění a filosofie, postrádají nějaký prvek, který ve zralých vědách dovoluje zřetelnější formy pokroku. Není to však nic, co by mohl poskytnout metodologický předpis. Na rozdíl od svých současných kritiků, Lakatose v tomto bodě nevyjímaje, nepožaduji žádnou terapii, která by napomohla transformaci protovědy na vědu, ani nepředpokládám, že by něco takového bylo k mání.
— Thomas Kuhn, Kritika a růst poznání
Vědecká intuice je protověda, je detekcí nových vzorů – heuréka moment, který umožňuje průlom v řešení problémů – který iniciuje novou linii plodného vědeckého bádání.
Rané filozofické disciplíny, které se později vyvinuly do oborů moderní vědy, jsou považovány za protovědy.
Samotná věda se vyvinula z protovědy renesančního období, které se tehdy říkalo „okultní věda“ (latinsky: scientia occulta
), což doslova znamená „skryté poznání“. Lidé byli chápáni tak, že získávali pravdivé poznání přímo od Boha skrze Boží zjevení. Nicméně pojem „skryté poznání“ zastával názor, že existuje také pravdivé poznání, které Bůh skrývá a neodhalí a které zamýšlel, aby lidé objevovali sami lidským rozumem a úsilím. Tak protovědci své doby používali všechny metody rozpoznávání vzorů, které měli k dispozici. Jak šel čas, termín „okultní“ (skrytý) se začal vztahovat k neověřeným tvrzením (obecně psychologicky symbolickým nebo jednoduše zdiskreditovaným), zatímco „věda“ (poznání) se začala vztahovat k ověřeným tvrzením (obecně mechanicky předvídatelným).