Respirační kvocient (nebo koeficient) je bezrozměrné číslo používané ve výpočtech BMR při odhadu z produkce oxidu uhličitého bazální metabolické rychlosti. Taková měření, stejně jako měření příjmu kyslíku, jsou formou nepřímé kalorimetrie.
Lze ho použít v rovnici alveolárního plynu.
Dýchací kvocient (RQ) se vypočte z poměru:
RQ = vyprodukovaný CO2 / spotřebovaný O2
V tomto výpočtu musí být CO2 a O2 udávány ve stejných jednotkách a v množství úměrném počtu molekul. Přijatelné vstupy by byly buď moly, nebo objemy plynu při standardní teplotě a tlaku (časové jednotky mohou být zahrnuty, ale vykrátí se, protože musí být stejné v čitateli a jmenovateli).
Rozsah respiračních koeficientů pro organismy v metabolické rovnováze se obvykle pohybuje od 1,0 (což představuje hodnotu očekávanou pro čistou oxidaci sacharidů) do ~0,7 (hodnota očekávaná pro čistou oxidaci tuků). Viz BMR pro diskusi o tom, jak jsou tato čísla odvozena. Smíšená strava složená z tuků a sacharidů má za následek průměrnou hodnotu mezi těmito čísly. RQ může stoupnout nad 1,0 pro organismus spalující sacharidy za účelem produkce nebo „uložení“ tuku (například medvěd připravující se k zimnímu spánku).
Hodnota RQ odpovídá kalorické hodnotě na každý litr (l) vyprodukovaného CO2. Jsou-li k dispozici čísla spotřeby O2, obvykle se používají přímo, neboť jde o přímější a spolehlivější odhady výroby energie.
RQ jako naměřené zahrnuje příspěvek z energie vyrobené z bílkovin. Nicméně vzhledem ke složitosti různých způsobů, kterými mohou být různé aminokyseliny metabolizovány, nemůže být oxidaci bílkovin ve stravě přiřazen jediný RQ.
objem plic – vitální kapacita – funkční zbytková kapacita – respirační minutový objem – uzavírací kapacita – mrtvý prostor – spirometrie – pletyzmografie těla – průtokoměr vrcholu – objem nezávislý na hrudníku – zátěžový test průdušek
ventilace (V) (pozitivní tlak) – dech (inhalace, výdech) -dechová frekvence – respirometr – plicní povrchově aktivní látka – compliance – hysterezivita – odpor dýchacích cest
plicní oběh – perfuze (Q) – hypoxická plicní vazokonstrikce – plicní zkrat
poměr ventilace/perfuze (V/Q) a sken – zóny plic – výměna plynů – tlaky plicních plynů – rovnice alveolárního plynu – hemoglobin – křivka disociace kyslík-hemoglobin (2,3-DPG, Bohrův efekt, Haldanův efekt) – karboanhydráza (chloridový posun) – oxyhemoglobin – respirační kvocient – arteriální krevní plyn – difuzní kapacita – Dlco
pons (pneumotaxické centrum, apneustické centrum) – medulla (dorzální respirační skupina, ventrální respirační skupina) – chemoreceptory (centrální, periferní) – pulmonální stretch receptory – Hering-Breuerův reflex
vysoká nadmořská výška – toxicita kyslíku – hypoxie