Rollo May (21. dubna 1909, Ada, Ohio – 22. října 1994, Tiburon, Kalifornie) byl nejznámější americký existenciální psycholog, autor vlivné knihy Láska a vůle z roku 1969.
Ačkoli je často spojován s humanistickou psychologií, liší se od jiných humanistických psychologů, jako jsou Maslow nebo Rogers, v ukazování ostřejšího uvědomění si tragických rozměrů lidské existence. May byl blízkým přítelem teologa amerického německého původu Paula Tillicha. Mezi jeho díla patří „Láska a vůle“ a „Odvaha tvořit“, přičemž druhý název je založen na titulu Tillichovy „Odvaha být“.
May prožil těžké dětství, jeho rodiče se rozváděli a jeho sestra se psychicky zhroutila. Jeho vzdělávací odysea ho zavedla na Michiganskou státní univerzitu a Oberlin College na bakalářský titul, nějaký čas učil v Řecku, na Union Theological Seminary for a Bachelor of Divinity v roce 1938 a nakonec na Kolumbijskou univerzitu na doktorát z klinické psychologie v roce 1949.
Závěrečné roky svého života strávil v Tiburonu v sanfranciském zálivu, kde v říjnu 1994 zemřel.
Mayová byla ovlivněna americkým humanismem a zajímala se o sladění existenciální psychologie s jinými přístupy, zejména Freudovými.
May používá některé tradiční existenciální pojmy trochu jiným způsobem než jiné a vymýšlí nová slova pro tradiční existencialistické pojmy. Osud by například mohl být „trůnnost“ kombinovaná s „falleností“ – tou částí našeho života, která je pro nás určena, za účelem vytvoření našeho života. Slovo „odvaha“ také použil k označení autenticity v tom, že se postavíme své úzkosti a povzneseme se nad ni.
Viděl určité „fáze“ vývoje:
Nejsou to stádia v tradičním smyslu. Dítě může být jistě nevinné, obyčejné nebo občas tvořivé, dospělý může být vzpurný. Jediné pouto k určitému věku je ve smyslu salience: vzpurnost vyniká u dvouletého a teenagera.
Jeho první kniha Smysl úzkosti byla založena na jeho doktorské disertační práci, která zase vycházela z jeho četby filozofa 19. století Sørena Kierkegaarda. Jeho definice úzkosti je „obava vyvolaná ohrožením nějaké hodnoty, kterou jedinec považuje za nezbytnou pro svou existenci jako já“ (1967, str. 72.) Cituje také Kierkegaarda: „Úzkost je závrať svobody“. V roce 1956 editoval knihu Existence s Ernestem Angelem a Henrim Ellenbergerem. Existence pomohla zavést existenciální psychologii do USA.
„Nenávist není opakem lásky. Apatie je.“
„Pokud si otevřeně a svobodně přiznáme svou depresi, lidé kolem nás z ní získají spíše zkušenost svobody než deprese samotné.“
„Kreativita není jen nevinná spontánnost našeho mládí a dětství; musí být také provdána za vášeň dospělé lidské bytosti, která je vášní žít i po smrti.“
„Deprese je neschopnost vytvořit si budoucnost.“
„Svoboda je schopnost člověka podílet se na svém vlastním rozvoji. Je to naše schopnost formovat se.“
„Nebudeš-li vyjadřovat své vlastní originální myšlenky, nebudeš-li naslouchat své vlastní bytosti, zradíš sám sebe.“
„Je to ironický zvyk lidských bytostí běžet rychleji, když jsme ztratili cestu.“
„Vyžaduje to větší odvahu zachovat si vnitřní svobodu, jít dál ve své vnitřní cestě do nových říší, než vzdorně stát za vnější svobodou. Často je snazší hrát si na mučedníka, stejně jako být v boji zbrklý.“
„Radost, spíše než štěstí, je cílem života, protože radost je emocí, která doprovází naše naplňování našich povah jako lidských bytostí. Je založena na prožívání vlastní identity jako bytosti hodnotné a důstojné.“
„Život vychází z fyzického přežití, ale dobrý život vychází z toho, na čem nám záleží.“
„Vztah mezi závazkem a pochybností není v žádném případě antagonistický. Závazek je nejzdravější, když není bez pochyb, ale navzdory pochybnostem.“
Převzato z www.brainyquote.com.
[[Kategorie: Existenciální psychologie