Efekt rozdělené pozornosti je učební efekt, který je vlastní některým špatně navrženým vzdělávacím instruktážním materiálům. Je patrný, když je stejná modalita (např. vizuální a vizuální) použita pro různé typy informací v rámci jednoho displeje. Aby se studenti mohli učit z těchto materiálů, musí rozdělit svou pozornost mezi tyto materiály, aby porozuměli poskytovaným materiálům a používali je.
Vizuální příklad rozdělené pozornosti
Vezměme si grafiku níže z Tarmizi and Sweller (1988). Použili tuto grafiku k porovnání učení, které probíhá za daných podmínek rozdělené pozornosti. Každá z nich je možností, jak lze uspořádat grafický materiál v rámci lekce.
Levý příklad vytváří u učícího se rozdvojenou pozornost tam, kde pravý příklad zlepšuje učení. Efekt rozdvojené pozornosti je důležitou formou vnějšího kognitivního zatížení, které by se instruktoři měli vyvarovat.
Efekt vizuálního rozdělení pozornosti
Rozdělená pozornost je důležitým důkazem teorie kognitivního zatížení (že pracovní zatížení paměti výukových materiálů je důležité při navrhování výukových materiálů). Chandler a Sweller (1992) zjistili, že studenti prohlížející si integrovanou výuku strávili méně času zpracováním materiálů, ale přesto předčili studenty ve stavu rozdělené pozornosti.
Moreno a Mayer (2000) našli důkazy pro sluchové rozdělení pozornosti, když testovali studenty jak se zvuky okolního prostředí, tak s hudbou, jak se učili z instruktážních materiálů. Animace je zpracovávána ve vizuálním kanálu, ale musí být převedena na zvukový kanál. Mimořádné kognitivní zatížení způsobené hudbou nebo zvuky prostředí nebyly příznivé pro učení.
Tito výzkumníci studovali studující, kteří se učili v prostředí, které mělo další (cizí) zvuky prostředí nebo hudbu a zjistili, že studující si vedli výrazně hůře v retenčních a přenosových testech (Moreno, 2001).