Zdravý rozum považovaný za právní termín označuje, že jedinec je duševně zdravý, a proto může nést právní odpovědnost za své činy. Obecně je definován ve smyslu absence šílenství. Není to lékařský termín, i když názory lékařských odborníků jsou často důležité při právním rozhodování o tom, zda je někdo duševně zdravý nebo duševně chorý. Také to není stejný pojem jako duševní nemoc. Člověk může jednat pod těžkou duševní nemocí
a přesto být duševně zdravý, a může být také prohlášen za duševně chorého bez skryté duševní nemoci.
Zdravý rozum mimo právní definice byl málo prozkoumán vědou a medicínou, protože koncentrace byla na nemoci. Dr. P.S. Graven navrhl termín „ne-příčetný“ pro popis stavu, který není úplně šílený, ale také ne úplně příčetný.
Teorii zdravého rozumu navrhl Alfred Korzybski ve své obecné sémantice. V podstatě věřil, že zdravý rozum je svázán s jeho strukturou či nedostatkem mezi našimi reakcemi na svět a tím, co se ve světě skutečně děje. Vyjádřil tuto představu v analogii mapy a území: „Mapa není území, které představuje, ale pokud je správná, má podobnou strukturu jako území, což vysvětluje její užitečnost.“ Vzhledem k tomu, že věda se neustále snaží strukturálně upravovat své teorie tak, aby odpovídaly faktům, tj. upravuje své mapy tak, aby odpovídaly území, a tedy postupuje rychleji než kterýkoli jiný obor, věřil, že klíč k pochopení zdravého rozumu bude nalezen ve studiu metod vědy (a studiu struktury, jak ji odhalila věda). Přijetí vědeckého náhledu a postoje neustálého přizpůsobování jedince jeho předpokladům byla cesta, jak tvrdil. Jinými slovy, ve fyzikálně-matematických metodách vědy byly „faktory zdravého rozumu“.