Jednoduchá schizofrenie je v MKN-10 klasifikována jako F20.6 a v kódu MKN-9 jako 295.00 – 295.05.
Má pravděpodobně nejčasnější začátek ve srovnání se všemi ostatními schizofréniemi, u některých se předpokládá, že začíná již v dětství. Symptomem simplexu je absence vůle, ochuzení myšlení a zploštění afektů. Dochází k postupnému zhoršování fungování se zvýšenou amotivací a sníženou socializací. Považuje se za vzácně diagnostikovanou a jedná se o schizofrenii bez psychotických příznaků (Mueser & Jeste 2008).
Ve studii provedené na pacientech v nemocnici v Massachusetts bylo zjištěno, že osoby trpící jednoduchou schizofrenií se pokoušejí o naplnění reality s ohledem na primitivnější potřeby; směřují spíše k dosažení uspokojení těchto potřeb než k zapojení fantazie, jak je typické pro reakci psychotických osob na podněty z prostředí (Kant 1948).
Klasifikace podle kritérií Světové zdravotnické organizace z roku 1993 v rámci klasifikace MKN-10 je ;
2. Nepřítomnost jakýchkoli příznaků uvedených v G1 v F20.0 – F20.3 a halucinací a dobře utvářených bludů jakéhokoli druhu…..
3. Absence známek demence nebo jiné organické poruchy…
Jediným primárním příznakem je stažení se ze sociálních a pracovních situací (Přikryl & Kučerová 2004).
Definice tohoto typu je nejednotná nebo je sporná, případně se nachází v rámci rozděleného názoru. Klasifikace byla v americkém systému DSM zrušena, ačkoli byla doporučena k opětovnému zařazení (Black & Boffeli 1989), následně bylo potvrzeno, že má nepřesná diagnostická kritéria založená na kolektivních popisech, v nichž chybí shoda (Black & Boffeli 1990).
V experimentu s malým vzorkem (pět osob) bylo zjištěno, že osoby s diagnózou jednoduchého typu (jednoduchá deteriorační porucha podle DSM-IV) mají deficit šedé hmoty, atrofii a sníženou mozkovou perfuzi ve frontálních oblastech (Suzuki 2005). Whitwell et al. 2005 shledali oprávněnost zachování klasifikace na základě naplnění „dimenzionálních“ úvah o klasifikaci, na rozdíl od kritiky vyplývající z neshody v úvahách o klasifikaci pomocí orientace z jiných kategorií.
V případech adolescentního začátku mladistvé celkové parézy dochází často k progresivnímu stavu prosté demence. Paréza je způsobena placentárně-fetálním přenosem infekce a vede k intelektuální (mentální) subnormalitě. Výskyt tohoto typu parézy je zcela výjimečný (Lishman 1998).
Původní myšlenka, že osoba se schizofrenií se může projevovat pouze příznaky a náznaky zhoršení ( tj. v prezentaci bez doprovodných příznaků ).
byla označena jako demence simplexní (Serra-Mestres et al 1997),
MKN-10 stanoví u diagnózy prosté schizofrenie trvání příznaků po dobu dvou let. Důvodem je neshoda ohledně klasifikační platnosti tohoto podtypu, který byl po zachování klasifikace MKN z klasifikace DSM vypuštěn.
Příznaky, které byly dříve označeny jako demence simplex, jsou nyní díky zdokonalení diagnostické techniky přiřazeny k jiným klasifikacím, jako jsou neurodegenerativní poruchy.
První pozorování, která se shodují s příznaky dementia praecox formy klasifikované později jako simplex, zahájil v roce 1838 Esquirol. Morel v roce 1860 zavedl termín dementia précoce, Langdon Down v roce 1887 poskytl do té doby nejúplnější popis klinického projevu, který Charpentier v roce 1890 popsal jako dementia précoce simple des enfant normaux (Pick 1924).
Popis prosté schizofrenie je popisem, který je zaměnitelný s popisem příznaků jako formy dementia praecox známé jako prostá demence, přinejmenším v době Diema a Bleulera. Kraeplin v roce 1893 uvažoval o čtyřech typech (Green 2009), jako jeden z prvních identifikoval tři typy (hebefrenní, paranoidní, simplexní) schizofrenie (Weinberger & Harrison 2011). tento typ přidal E. Bleuler k dřívějším čtyřem Kraeplinem identifikovaným v roce 1899 a následně mu dal základní obrys (Diem et al 1903), v roce 1903 vydal O. Diem monografii o dementia praecox ve formě prosté demence. Ta vycházela z průzkumu dvou mužů, kteří prožili relativně normální dětství, aby poté upadli do vzorců života směřujících k tuláctví.
Popis mozkové poruchy ve vztahu k organickým faktorům a v kontextu celkové paralýzy pouze u duševně nemocných; bez odkazu na schizofrenii,ukazuje na poruchu s rysy generalizované demence (Lishman 1998).
V roce 1951 byl natočen film ukazující klinické charakteristiky chronického jednoduchého typu.
Národní centrum pro biotechnologické informace