Scientismus je synonymem pozitivismu, běžné ideologie v 19. a 20. století, která vkládá svou důvěru ve vědecký pokrok a pouze ve vědecký pokrok. Nicméně, zatímco pozitivismus může být někdy používán neutrálním způsobem, scientismus je vždy pejorativní. Odkazuje na ideologii vědy jako na jedinou legitimní pravdu a na pojetí společenského pokroku, které bylo nezbytné a které přinesl technologický rozvoj. Techno-utopismus a techno-progresivismus, například, byly obviněny z toho, že tvoří formu scientismu, stejně jako temnější eugenické hnutí nebo rasijský kult, který obhajuje masifikaci klonování.
Zatímco z vědy je obvykle obviňována vědecká komunita, z vědy mohou být obviňovány i nevědecké komunity, jako jsou hnutí New Age nebo utopické ideologie. Vědci sami někdy používají slovo „scientismus“ k odkazu na ananachronické pojetí vědy: v tomto smyslu, i když je na vědu obecně nahlíženo jako na termín používaný z hlediska antivědy, mohou ho stejně dobře používat zastánci vědy, kteří navrhují méně redukcionistický pohled na vědu.
„Redukcionismus“, zejména v tomto kontextu, je zamýšlen jako kritika této vědecké kategorizace, která omezuje individuální variace do kategorií bez ohledu na důsledky takové kategorizace, zejména na ty, které jsou na okraji takové klasifikace. Vědecismus používaný proti redukcionismu by pak byl vědeckou analýzou populací, která ctí pouze prevalenci a ignoruje odlehlé, mající tendenci vytvářet nežádoucí normy.
Slovo scientismus může být použito v různých souvislostech:
„Scientismus“ může být použit k označení neznalosti (nebo popření) vztahu/disjunkce mezi metafyzickými a přírodními jevy. Tento význam pojmu se blíží tomu, jak jej použila Hannah Arendtová v knize Počátky totality; podle jejího názoru Sovětský svaz a nacistické Německo učinily z lidského stavu záležitost vědecké exaktnosti, a tak jinak nemožné morální nebo etické otázky (jako: „Může být člověk bezcenný? A pokud ano, můžeme ho eutanazizovat?“) jsou snadno vyřešeny v rámci vnitřně konzistentních „vědeckých“ metod státu. Jinými slovy, o nelidských aspektech takových totalitních států nelze říci, že by zcela nesouvisely s jejich lpěním na pseudovědě jako nejvyšším arbitrovi hodnoty.
relativismus a univerzální morálka