Self-efficacy je přesvědčení, že člověk má schopnosti provádět průběh akcí nutných pro zvládnutí perspektivních situací. Na rozdíl od efficacy, což je schopnost vyvolat efekt (v podstatě schopnost), self-efficacy je přesvědčení (jakkoli přesné), že člověk má schopnost vyvolat tento efekt.
Zde je důležité porozumět rozdílu mezi sebeúctou a sebeúčinností. Sebevědomí se vztahuje k pocitu vlastní hodnoty člověka, zatímco sebeúčinnost se vztahuje k vnímání schopnosti člověka dosáhnout cíle. Například řekněme, že člověk je příšerný horolezec. Pravděpodobně by měl špatnou účinnost, pokud jde o horolezectví, ale to by nemuselo ovlivnit jeho sebevědomí; většina lidí do této činnosti neinvestuje moc ze svého sebevědomí.
Jak vlastní účinnost ovlivňuje lidské funkce
Faktory ovlivňující vlastní účinnost
2. Modelování – také pod názvem „Vicarious Experience“
Tři typy vlastní účinnosti
• Samoregulační samoúčelnost: schopnost odolávat tlaku vrstevníků, vyhýbat se vysoce rizikovým činnostem
• Sociální sebeúčinnost: schopnost vytvářet a udržovat vztahy, být asertivní, věnovat se volnočasovým aktivitám
• Akademická sebeúčinnost: schopnost dělat kurzovou práci, regulovat vzdělávací aktivity, plnit očekávání
Teoretický model vlivu sebeúčinnosti na přestupkové chování byl vyvinut a ověřen ve výzkumu se školními dětmi. Pocity sebeúčinnosti s ohledem na školní práci, mezilidské interakce a seberegulaci ovlivňovaly prosociální chování a to, zda se dítě mohlo či nemohlo vyhnout morální odpovědnosti.
Tyto dva faktory ovlivnily to, zda se dítě zabývalo křivdami a pocity hněvu. To, zda se dítě dopustilo přestupků (agrese, podvádění atd.), bylo ovlivněno každým z těchto faktorů.
Samoregulační samoefektivita a akademická samoefektivita mají negativní vztah k morálnímu odtržení, což je omlouvání špatného chování, vyhýbání se odpovědnosti za následky, obviňování oběti.
Společenská sebeefektivita má pozitivní vztah k prosociálnímu chování, které pomáhá druhým, sdílí, je laskavé a kooperativní. Na druhou stranu morální odtržení a prosociální chování má negativní vztah.
Pozitivně spolu souvisí tři typy samoúčelnosti.
Hovoříme-li o negativním vztahu, znamená to jednoduše, že čím vyšší je akademická samoúčelnost jedince, tím menší je jeho morální neangažovanost.
Hovoříme-li o pozitivním vztahu, znamená to, že čím vyšší je akademická samoúčelnost jedince, tím více se věnuje prosociálnímu chování.