Sociální realita je odlišná od biologické nebo individuální kognitivní reality a skládá se z přijatých sociálních principů komunity. Někteří učenci jako John Searle věří, že sociální realita může být stanovena odděleně od reality jakéhokoli jednotlivce nebo okolní ekologie (v rozporu s názory percepční psychologie včetně názorů J. J. Gibsona a názory většiny teorií ekologické ekonomie).
Přijme-li někdo platnost myšlenky sociální reality, musí být vědecky přístupná měření. Teorie měření důvěry v sociologickou komunitu se obvykle nazývají teorie sociálního kapitálu, aby se zdůraznilo spojení s ekonomií a schopnost měřit výstupy stejným způsobem.
Nejznámějším principem sociální reality je „velká lež“, která říká, že o nehorázné nepravdě lze lidi přesvědčit snáze než o méně nehorázné pravdě. Mnohé příklady z politiky a teologie, např. tvrzení, že římský císař byl ve skutečnosti „bohem“, dokazují, že tento princip byl známý účinným propagandistům již od raných dob a je uplatňován dodnes, např. propagandistický model Noama Chomského a Edwarda S. Hermana, který tezi o „velké lži“ podporuje konkrétněji.