Klamná přítomnost je časová doba, kdy se vnímání člověka považuje za přítomné. Tento termín poprvé použil psycholog E. R. Clay a koncept dále rozpracoval harvardský profesor filozofie William James. James definoval klamnou přítomnost jako „prototyp všech počatých časů… jejichž krátkou dobu jsme bezprostředně a bez ustání vnímaví“.
C. D. Broad v knize „Scientific Thought“ (1930) dále rozpracoval pojem ošidné přítomnosti a usoudil, že zvláštní přítomnost může být považována za časovou obdobu smyslového data.