V psychologii je sublimace vyrovnávacím mechanismem. Má své kořeny v psychoanalytickém přístupu a je často označována také jako typ obranného mechanismu. Podle Wadea a Tavrise je sublimace, když vytěsnění „slouží vyššímu kulturnímu nebo společensky užitečnému účelu, jako při vytváření umění nebo vynálezů“[1]
Sublimace je přeorientování psychické energie (o které Sigmund Freud věřil, že je omezená) z negativních vývodů na pozitivnější vývody. Tyto pudy, které nemohou najít vývod, jsou přeorientovány. Například student, který má velký nadcházející test, místo toho, aby trávil čas a energii starostmi o něj, přeorientuje tento čas a energii na studium. Ve Freudově klasické teorii je erotická energie povolena jen omezeně kvůli represi a velká část zbytku erotické energie dané skupiny je použita k rozvoji její kultury a civilizace. V knize Psychologická věda: Mysl, mozek a chování od Michaela Gasanigy a Todda F. Heathertona je uveden zlověstný příklad, ve kterém se sadista stane chirurgem nebo zubařem.
Ve Freudově klasické teorii je erotická energie povolena jen v omezené míře kvůli omezením lidské společnosti.
Freud považoval tento obranný mechanismus za nejproduktivnější ve srovnání s ostatními, které identifikoval (tj. represe, vytěsnění, popírání, formování reakce, intelektualizace a projekce). Sublimace je proces přeměny libida na „společensky užitečné“ výdobytky, především umění. Psychoanalytici často označují sublimaci za jediný skutečně úspěšný obranný mechanismus.
Interpersonální psychoanalýza
Harry Stack Sullivan, průkopník interpersonální psychoanalýzy, definuje sublimaci jako bezděčnou záměnu částečného uspokojení se společenským souhlasem za snahu o přímé uspokojení, které by bylo v rozporu s ideály člověka nebo s úsudkem sociálních cenzorů a dalších důležitých lidí, kteří ho obklopují. Záměna nemusí být přesně to, co chceme, ale je to jediný způsob, jak můžeme získat část svého uspokojení a cítit se také bezpečně. Harry Stack Sullivan dokumentuje, že všechny sublimační věci jsou složitější než přímé uspokojení potřeb, na které se vztahují. Neobsahují žádné narušení vědomí, nezastavují se nad tím, proč musí být provedeny nebo jaké by byly náklady spojené s přímým uspokojením. V úspěšné sublimaci Sullivan pozoruje mimořádně efektivní řešení konfliktu mezi potřebou uspokojení a potřebou bezpečí bez narušení vědomí.