Soudní obsílka přikazuje osobě dostavit se k soudu. V mnoha jurisdikcích je pod trestem křivého svědectví povinné se jí podřídit, složit přísahu a mluvit pravdu. Používá se k vynucení výpovědi svědků v soudním řízení. Obvykle ji může vydat soudce nebo advokát zastupující žalobce nebo žalovaného v občanskoprávním řízení nebo státní zástupce nebo obhájce v trestním řízení.
Svědek, který se specializuje na oblast studia související s trestným činem, je předvolán jako znalec. Ke znaleckým výpovědím jsou často předvoláni vědci a lékaři.
Obecně se předpokládá, že svědectví očitého svědka je lepší než nepřímé důkazy. Studie však ukázaly, že individuální, samostatná svědecká výpověď je často chybná a její části mohou být bezvýznamné. K tomu může dojít kvůli chybnému pozorování a vzpomínání osoby, kvůli zaujatosti osoby nebo proto, že svědek lže. Pokud je svědkem trestného činu několik lidí, je průkazné hledat podobnosti v jejich kolektivních popisech, aby doložili fakta o události, přičemž je třeba mít na paměti kontrasty jednotlivých popisů.
Jedna studie zahrnovala experiment, ve kterém subjekty vystupovaly jako porotci v trestní věci. Porotci vyslechli popis loupežné vraždy, pak argument obžaloby, pak argument obhajoby. Někteří porotci vyslechli pouze nepřímé důkazy, jiní vyslechli úředníka, který tvrdil, že identifikuje obžalovaného. V prvním případě 18% shledalo obžalovaného vinným, ale ve druhém 72% shledalo obžalovaného vinným (Loftus 1988). Lineupy, kdy očitý svědek vybere podezřelého ze skupiny lidí na policejní stanici, jsou často hrubě sugestivní a vyvolávají falešný dojem, že si svědek podezřelého pamatuje. V jiné studii studenti sledovali zinscenovaný zločin. O hodinu později si prohlédli fotografie. O týden později byli požádáni, aby vybrali podezřelého z lineupů. 8% lidí v lineupech bylo chybně označeno jako zločinci. 20% nevinných lidí, jejichž fotografie byly zahrnuty, bylo chybně označeno (University of Nebraska 1977). Problémem jsou také efekty zaostření zbraně, při kterých přítomnost zbraně zhoršuje paměť na okolní detaily.
Jiná studie zkoumala šedesát pět případů „chybného odsouzení nevinných lidí za trestný čin“. Ve 45% případů byly příčinou chyby očitých svědků (Borchard s. 367).
Formální studium paměti očitých svědků se obvykle provádí v rámci širší kategorie kognitivních procesů – různých způsobů, jakými chápeme svět kolem sebe. Děláme to tak, že využíváme mentálních dovedností, které máme k dispozici, jako je myšlení, vnímání, paměť, vědomí, uvažování a úsudek. Ačkoli kognitivní procesy lze pouze odvodit a nelze je vidět přímo, všechny mají velmi důležité praktické důsledky v právním kontextu.
Pokud bychom připustili, že způsob, jakým myslíme, vnímáme, uvažujeme a soudíme, není vždy dokonalý, pak je snazší pochopit, proč kognitivní procesy a faktory, které tyto procesy ovlivňují, studují psychologové v právní oblasti; v neposlední řadě kvůli závažným důsledkům, které tato nedokonalost může mít v systému trestního soudnictví.
Studium paměti svědků ovládlo tuto oblast vyšetřování a to z velmi dobrého důvodu, protože jak poznamenávají Huff a Rattner: jediným nejdůležitějším faktorem přispívajícím k neoprávněnému odsouzení je chybná identifikace očitého svědka.