Syntetická personalizace je proces, kterým se texty chovají ke svým masovým posluchačům, jako by to byli jednotlivci. Vyvinula se z kritické diskursivní analýzy (CDA), což je odvětví sociolingvistiky soustřeďující se na to, jak je formulována moc.
Norman Fairclough, kterému je připisován rozvoj konceptu, ho nazývá „kompenzační tendencí vyvolávat dojem, že se ke každému z lidí hromadně ‚manipuluje‘ jako k jednotlivci. Příkladem může být letecká doprava (přeji hezký den), [a] restaurace (vítejte v Wimpy!)“ (2001: 52).
Používání zájmen druhé osoby významně přispívá k procesu syntetické personalizace v rámci masmédií. Je extrémně běžné setkávat se s konstrukcemi jako „Uvidíme se po přestávce“ v televizních pořadech před komerčními přestávkami. (Tento příklad je také běžný v pojetí Broadcast Sociability od Paddyho Scannella.)
Mary Talbot ([1995]/2003) použila tento koncept ve své práci o syntetickém sesterství v časopisech pro dospívající dívky, když analyzovala lingvistické pomůcky (zájmena, předpoklady) a konstruovala simulované přátelství mezi čtenářem a producentem. Pomocí různých sociolingvistických konceptů, včetně pozitivní zdvořilosti, komentuje ideologické důsledky, jako je patriarchát.