Stupnice saturace (0% dole).
V teorii barev se sytost nebo čistota vztahuje k intenzitě určitého odstínu. Vysoce sytý odstín má živou, intenzivní barvu, zatímco méně sytý odstín se jeví tlumenější a šedivější. Bez sytosti se odstín stává odstínem šedé. Sytost je jednou ze tří souřadnic v barevném prostoru HSV.
Sytost barvy je určena kombinací intenzity světla a toho, jak moc je rozložena ve spektru různých vlnových délek. Nejčistší barvy se dosáhne použitím pouze jedné vlnové délky při vysoké intenzitě, jako je tomu například u laserového světla. Pokud intenzita klesne, klesne i sytost. K desaturaci barvy v subtraktivním systému (jako je akvarel) můžete přidat bílou, černou, šedou nebo doplněk odstínu.
Čistota v CIE 1931 XYZ barevný prostor
V barevném prostoru CIE XYZ je čistota nebo sytost euklidovská vzdálenost mezi pozicí barvy a bílým bodem osvětlení na projektivní rovině CIE xy, vydělená stejnou vzdáleností pro čistou (monochromatickou, nebo dichromatickou na fialové linii) barvu se stejným odstínem :
a maximální v rámci hranice chromatičnosti diagramu.
Sytost v barevném prostoru RGB
V barevném prostoru RGB lze saturaci považovat za směrodatnou odchylku σ barevných souřadnic R(červená), G(zelená) a B(modrá). Písmeno μ představuje jas definovaný jako průměr R, G a B, pak
Příkladem sytosti v laické terminologii v barevném modelu RGB je, že budete mít maximální sytost, pokud budete mít 100% jas v (například) červeném kanálu, zatímco v ostatních kanálech budete mít 0% jas. A nebudete mít žádnou sytost, pokud budou všechny barevné kanály stejné. Tedy sytost je rozdíl mezi hodnotami kanálů.
Z hlediska absolutní kolorimetrie vykazuje tato jednoduchá definice v barevném prostoru RGB několik problémů. Barevný prostor RGB není absolutním kolorimetrickým prostorem, a proto je hodnota sytosti libovolná, v závislosti na volbě barevných primárek a bílého bodového osvětlení. Například barevný prostor RGB nemusí mít nutně jednotkovou jakobínskou z hlediska absolutní kolorimetrie.
I když by výše uvedená matematika dávala mnohem větší smysl, většina (všech?) softwaru, který představuje hodnotu saturace pro uživatele, vrací tuto hodnotu:
Chroma v CIE 1976 L*a*b* a L*u*v* barevné prostory
Naivní definice saturace nespecifikuje její odezvovou funkci. V barevných prostorech CIE XYZ a RGB je saturace definována ve smyslu aditivního míchání barev a má tu vlastnost, že je úměrná jakémukoli škálování se středem na bílém nebo na bílém bodu osvětlení. Oba barevné prostory však nejsou lineární ve smyslu psychovizuálně vnímaných barevných rozdílů. Je také možné a někdy žádoucí definovat saturaci podobnou veličinu, která je linearizována ve smyslu psychovizního vnímání.
V barevných prostorech CIE 1976 L*a*b* a L*u*v* je nenormalizovaná chroma radiální složkou válcové souřadnice CIE L*C*h (svítivost, chroma, odstín) reprezentace barevných prostorů L*a*b* a L*u*v*, označovaných také jako CIE L*C*h(a*b*) nebo zkráceně CIE L*C*h, a CIE L*C*h(u*v*). Transformace do je dána:
a analogicky pro CIE L*C*h(u*v*).
Chroma v souřadnicích CIE L*C*h(a*b*) a CIE L*C*h(u*v*) má tu výhodu, že je více psychovizuálně lineární, přesto jsou nelineární ve smyslu lineárního míchání barev složek. A proto se chroma v barevných prostorech CIE 1976 L*a*b* a L*u*v* velmi liší od tradičního smyslu „sytosti“.
Chroma v modelech barevného vzhledu
Další, psychovizuálně ještě přesnější, ale také složitější metodou k získání nebo upřesnění sytosti je použití modelu barevného vzhledu, jako je CIECAM. Chromová složka JCh (světlost, chroma, odstín) koordinuje a stává se funkcí parametrů jako chrominance a fyzikální jas osvětlení, nebo charakteristika vyzařující/odrážející plochy, která je také psychovizuálně rozumnější.