Pozitivismus ·Antipozitivismus
Funkcionalismus ·Teorie konfliktů
Střední rozsah ·Matematický
Kritická teorie ·Socializace
Struktura a děj
Kvantitativní ·Kvalitativní
Historický ·Výpočetní
Etnografický
Města ·Třída ·Kriminalita ·Kultura
Deviance ·Demografie ·Vzdělání
Ekonomika ·Životní prostředí ·Rodina
Pohlaví ·Zdraví ·Průmysl ·Internet
Znalosti ·Právo ·Lékařství
Politika ·Mobilita ·Rasa a etnikum
Racionalizace ·Náboženství ·Věda
Sekularizace ·Sociální sítě
Sociální psychologie ·Stratifikace
Teorie herců a sítí, často zkracovaná jako ANT, je přístup k sociální teorii a výzkumu, pocházející z oblasti vědeckých studií, která zachází s objekty jako s součástí sociálních sítí. Ačkoli je nejznámější pro své kontroverzní trvání na schopnosti nelidských bytostí jednat nebo se účastnit systémů a/nebo sítí, ANT je také spojován s důraznou kritikou konvenční a kritické sociologie. Vyvinutá vědci vědy a technologických studií Michelem Callonem a Bruno Latourem, sociologem Johnem Lawem a dalšími, může být technicky popsána jako „materiálně-sémiotická“ metoda. To znamená, že mapuje vztahy, které jsou současně materiální (mezi věcmi) a sémiotické (mezi pojmy). Předpokládá, že mnoho vztahů je jak materiálních, tak sémiotických.
Obecně řečeno, ANT je konstruktivistický přístup v tom, že se vyhýbá esencialistickým vysvětlením událostí nebo inovací (např. vysvětlení úspěšné teorie tím, že je „pravdivá“ a ostatní jsou „nepravdivé“). Od mnoha jiných JTS a sociologických síťových teorií se však odlišuje svým odlišným materiálně-sémiotickým přístupem.
Zdá se, že ANT odráží mnoho předností francouzského poststrukturalismu, a zejména zájem o nezaložené a vícenásobné materiálně-sémiotické vztahy. Zároveň byl mnohem pevněji zakotven v anglickojazyčných akademických tradicích než většina poststrukturalismem ovlivněných přístupů. Jeho zakotvení v (převážně anglických) vědách a technologických studiích se odráželo v intenzivním závazku k rozvoji teorie prostřednictvím kvalitativních empirických případových studií. Jeho vazby s pracemi převážně amerického původu o rozsáhlých technických systémech se odrážely v jeho ochotě analyzovat rozsáhlý technologický vývoj nestranným způsobem tak, aby zahrnoval politické, organizační, právní, technické a vědecké faktory.
Mnohé z charakteristických nástrojů ANT (včetně pojmů překlad, zobecněná symetrie a „heterogenní síť“) spolu se scientometrickým nástrojem pro mapování inovací ve vědě a technice („korespondenční analýza“) byly původně vyvinuty v průběhu 80. let, převážně v rámci CSI a kolem ní. „Stav techniky“ ANT na konci 80. let je dobře popsán v Latourově textu z roku 1987 Věda v akci
Přibližně od roku 1990 začal být ANT populární jako nástroj pro analýzu v řadě oborů mimo STS. Byl zachycen a rozvíjen autory v částech organizační analýzy, informatiky, zdravotnických studií, geografie, sociologie, antropologie, feministických studií a ekonomie.
Od roku 2008 je ANT rozšířenou, i když kontroverzní škálou materiálně-sémiotických přístupů pro analýzu heterogenních vztahů. Částečně kvůli své popularitě je interpretován a používán v širokém spektru alternativních a někdy nekompatibilních způsobů. V současném ANT není žádná ortodoxie a různí autoři používají tento přístup podstatně odlišnými způsoby. Někteří autoři hovoří o „after-ANT“ s odkazem na „nástupnické projekty“ mísící různé problémové zaměření s projekty ANT.
Materiálně-sémiotická metoda
Ačkoli se tomu říká „teorie“, ANT obvykle nevysvětluje „proč“ nebo „jak“ má síť podobu, jakou má. ANT je spíše způsobem důkladného zkoumání relačních vazeb v rámci sítě (což může být množství různých věcí). Jak Latour poznamenává, „vysvětlení nevyplývá z popisu; je to popis, který jde o mnohem dál.“ Jinými slovy, není to teorie „o“ čemkoli, ale spíše metoda, nebo „jak si zamluvit“, jak to formuluje Latour.
Tento přístup souvisí s jinými verzemi materiálně-sémiotiky (zejména s prací filozofů Gillese Deleuzeho, Michela Foucaulta a feministické vědkyně Donny Harawayové). Lze jej také chápat jako způsob věrnosti poznatkům etnometodologie a jejím podrobným popisům toho, jak se běžné činnosti, zvyky a postupy udržují. Podobnosti mezi ANT a symbolickými interaktivistickými přístupy, jako jsou novější formy zakotvené teorie jako situační analýza, existují, i když Latour proti takovému srovnání protestuje.
Nejústřednějším pojmem v ANT je actor-network.Termín „network“ je poněkud problematický v tom, že má, jak Latour poznamenává, řadu nechtěných konotací. Za prvé z něj vyplývá, že to, co je popsáno, má tvar sítě, což nemusí být nutně tento případ. Za druhé z něj vyplývá „doprava bez deformace“, což v ANT není možné, protože jakákoli actor-network zahrnuje obrovské množství překladů. Latour však stále tvrdí, že network je příhodný termín k použití, protože „nemá a priori pořadový vztah; není vázán na axiologický mýtus o vrcholu a dně společnosti; absolutně nepředpokládá, zda je konkrétní lokus makro- nebo mikro- a neupravuje nástroje ke studiu prvku ‚a‘ nebo prvku ‚b‘.“ Toto použití termínu „síť“ je velmi podobné Deleuzeho a Guattariho oddenkům; Latour dokonce drze poznamenává, že by neměl námitky proti přejmenování ANT na „actant-rhizome ontology“, kdyby to znělo lépe, což naznačuje Latourovu stísněnost ze slova „teorie“.
Teorie aktor-síť se snaží vysvětlit, jak se spojují materiálně-sémiotické sítě, aby působily jako celek; seskupení aktérů podílejících se na vytváření smyslu jsou jak materiální, tak sémiotické. V rámci toho se může zabývat explicitními strategiemi pro spojování různých prvků do sítě tak, aby tvořily zdánlivě souvislý celek. Tyto sítě jsou potenciálně přechodné, existující v neustálém tvoření a přetváření. To znamená, že vztahy je třeba opakovaně „provádět“, jinak se síť rozpustí. Předpokládají také, že sítě vztahů nejsou vnitřně souvislé a mohou skutečně obsahovat konflikty. Jinými slovy, sociální vztahy jsou vždy jen v procesu a musí být prováděny nepřetržitě.
Herci označují lidské a nelidské aktéry a v síti nabývají podoby, kterou mají díky svým vzájemným vztahům. Předpokládá, že nic není mimo síť vztahů, a jak je uvedeno výše, naznačuje, že není žádný rozdíl ve schopnosti techniky, lidí, zvířat nebo jiných nelidských aktérů jednat (a že existují pouze uzákoněná spojenectví.) Jakmile se herec zaplete se sítí herců, i on uvízne v síti vztahů a stane se součástí „Entelechie“.
Dojde-li se k logickému závěru, pak lze téměř každého herce považovat za pouhou sumu jiných, menších herců. Auto je příkladem komplexního systému. Obsahuje mnoho elektronických a mechanických součástek, z nichž všechny jsou řidiči v podstatě skryty před očima, a ten se s autem jednoduše vypořádává jako s jediným objektem. Tento efekt je znám jako interpunkce a je podobný myšlence abstrakce v objektově orientovaném programování.
Když se hercova síť rozpadne, efekt interpunkce má tendenci také ustat. Ve výše uvedeném příkladu s automobilem by nefunkční motor způsobil, že by si řidič uvědomil auto spíše jako sbírku součástek než jen vozidlo schopné přepravit ho z místa na místo. K tomu může dojít i tehdy, když prvky sítě působí v rozporu se sítí jako celkem. Latour ve své knize Pandořina naděje přirovnává depunctualizaci k otevření černé skříňky. Když je skříňka zavřená, je vnímána jednoduše jako skříňka, i když po jejím otevření se všechny prvky uvnitř ní stanou viditelnými.
Lidské a nelidské subjekty
ANT je často spojován s rovným zacházením s lidskými a nelidskými aktéry. ANT předpokládá, že všechny entity v síti mohou a měly by být popsány stejným způsobem. Tomu se říká princip generalizované symetrie. Důvodem je to, že rozdíly mezi nimi vznikají v síti vztahů a neměly by být předpokládány.
Zprostředkovatelé a mediátoři
Rozlišení mezi zprostředkovateli a zprostředkovateli je pro ANT sociologii klíčové. Zprostředkovatelé jsou entity, které nic nemění (na nějaký zajímavý stav věcí, který studujeme), a tak je lze ignorovat. Přenášejí sílu nějaké jiné entity více či méně bez transformace, a tak jsou poměrně nezajímavé. Zprostředkovatelé jsou entity, které násobí rozdíl, a tak by měly být předmětem studia. Jejich výstupy nelze předvídat podle jejich vstupů. Z hlediska ANT má sociologie tendenci zacházet s příliš velkou částí světa jako se zprostředkovateli.
Sociolog by například mohl vzít hedvábí a nylon jako prostředníky a mít za to, že to první „znamená“, „odráží“ nebo „symbolizuje“ vyšší třídy a to druhé nižší třídy. V takovém pohledu je rozdíl mezi hedvábím a nylonem v reálném světě irelevantní – pravděpodobně i mnoho dalších materiálních rozdílů by mohlo přenášet toto třídní rozlišení. Pokud by však byly tyto látky brány jako prostředníci, musel by se jimi analytik zabývat ve své specifičnosti: vnitřní složitosti hedvábí a nylonu v reálném světě se náhle jeví jako relevantní a jsou považovány za aktivní konstrukci ideologického třídního rozlišení, které kdysi pouze odrážely.
Pro angažovaného analytika ANT musí být společenské věci – jako třídní rozlišení vkusu na příkladu hedvábí a nylonu, ale také skupiny a moc – neustále konstruovány nebo prováděny znovu prostřednictvím složitých střetnutí se složitými prostředníky. V pozadí neleží žádný samostatný společenský repertoár, který by se odrážel, vyjadřoval nebo dokládal v interakcích (jako v prostředním pojetí).
Ústředním bodem ANT je koncept překladu, který je někdy označován jako sociologie překladu, v němž se inovátoři pokoušejí vytvořit fórum, centrální síť, v níž se všichni aktéři shodují, že síť stojí za to budovat a bránit. Ve své široce diskutované studii z roku 1986 o tom, jak se mořští biologové snaží doplnit zásoby v zálivu St Brieuc, aby produkovali více hřebenatek, Michel Callon definoval 4 momenty překladu: problematizaci, interessment, zápis a mobilizaci spojenců.
Ve výše uvedených příkladech vzniká „společenský řád“ a „fungující auto“ díky úspěšné interakci jejich příslušných herců-sítí a teorie herců-sítí označuje tyto výtvory jako tokeny nebo kvazi-objekty, které jsou předávány mezi herci v rámci sítě.
Jak se token stále více přenáší nebo prochází sítí, stává se stále více interpuntizovaný a také stále více reifikovaný. Když se token přenáší stále méně, nebo když se herci nepodaří token přenést (např. praskne ropné čerpadlo), interpunkce a reifikace se také sníží.
Teorie herců a sítí trvá na schopnosti nelidů být herci nebo účastníky sítí a systémů. Kritici včetně postav jako je Langdon Winner tvrdí, že takové vlastnosti jako úmyslnost zásadně odlišují člověka od zvířat nebo od „věcí“ (viz Teorie aktivity). Odborníci ANT [potřebné přisuzování] odpovídají následujícími argumenty:
ANT byl kritizován jako amorální. Wiebe Bijker na tuto kritiku reagoval prohlášením, že amorálnost ANT není nutností. Morální a politické postoje jsou možné, ale je třeba nejprve popsat síť před přijetím takových postojů. Tento postoj dále zkoumal Shapiro, který staví ANT do kontrastu s historií ekologie a tvrdí, že výzkumná rozhodnutí jsou spíše morální než metodologická, ale tento morální rozměr byl odsunut na vedlejší kolej.
Whittle a Spicer poznamenávají, že „ANT se také snaží posunout mimo deterministické modely, které sledují organizační jevy zpět k mocným jedincům, sociálním strukturám, hegemonickým diskurzům nebo technologickým efektům. ANT raději hledá složité vzorce kauzality vycházející ze spojení mezi aktéry.“ Tvrdí, že ontologický realismus ANT jej činí „méně vybaveným pro sledování kritického popisu organizací, tedy takového, který uznává rozvíjející se povahu reality, zvažuje meze poznání a snaží se zpochybnit struktury nadvlády.“ Z toho vyplývá, že ANT nepočítá s již existujícími strukturami, jako je moc, ale spíše tyto struktury vnímá jako vznikající z jednání aktérů v rámci sítě a jejich schopnosti sladit se při sledování svých zájmů. V souladu s tím může být ANT vnímán jako pokus o znovuzavedení historie Whigů do vědy a technologických studií; podobně jako mýtus hrdinného vynálezce může být ANT vnímán jako pokus vysvětlit úspěšné inovátory tím, že řeknou pouze, že byli úspěšní. Podobně pro organizační studie Whittle a Spicer tvrdí, že ANT je „nevhodný pro úkol vyvíjet politické alternativy k imaginárním představám tržního managerialismu“.
Klíčový raný citicismus vzešel od dalších členů komunity STS, zejména z debaty „Epstemologické kuře“ mezi Collinsem a Yearleym s odpověďmi od Latoura a Callona i Woolgara. Collins a Yearley obvinili přístup ANT z kolapsu do a nedless relativistické regrese. Někteří kritici [nutnost přisuzování] argumentovali, že výzkum založený na perspektivách ANT zůstává zcela popisný a neposkytuje vysvětlení pro sociální procesy. ANT – stejně jako srovnatelné sociálně vědecké metody – vyžaduje od výzkumníka volání úsudku, kteří aktéři jsou v rámci sítě důležití a kteří ne. Kritici jako [potřeba přisuzování] argumentují, že důležitost konkrétních aktérů nelze určit při absenci kritérií „mimo síť“. Podobně jiní argumentují, že hercům-sítím hrozí degenerace do nekonečných asociačních řetězců (šest stupňů oddělení – všichni jsme navzájem propojeni). Jiné výzkumné perspektivy jako sociální konstruktivismus, teorie sociálních sítí, teorie normalizačních procesů, teorie difúze inovací jsou považovány za důležité alternativy k přístupům ANT.
Na workshopu nazvaném „Actor Network and After“ Bruno Latour prohlásil, že na teorii herecké sítě jsou špatné čtyři věci: „actor“, „network“, „theory“ a pomlčka. V pozdější knize (Reassembling the Social: An Introduction to Actor–Network–Theory) však Latour obrátil a přijal široké použití termínu „včetně pomlčky“ (Latour 2005:9). Poznamenal také, jak mu bylo ochotně připomenuto, že zkratka ANT „se dokonale hodí pro slepého, krátkozrakého, workoholika, stopaře a kolektivního cestovatele“ (mravenec, Latour 2005:9) – kvalitativní znaky epistemologie herecké sítě.