Strukturální teorie informace (SIT) je obecná teorie vnímání vzorců, vyvinutá Emanuelem Leeuwenbergem v 60. letech 20. století.
V ní se tvrdí, že SIT je jediný přístup k Gestaltově psychologii, který zplodil formální kalkul, který může generovat věrohodnou Gestaltovu reprezentaci percepčního jevu.
V článku Petera van der Helma „Accessibility, a criterion for regularity and hierarchy in visual pattern codes“ (1991) jsou navržena tři pravidla pravidelnosti, neboli kompresní operátory: Iteration, Symmetry and Alternation (kódy ISA). Je prokázáno, že splňují kritéria přístupnosti zvaná transparentnost a holografie. Jejich percepční relevance byla experimentálně ověřena na NICI v Nijmegenu.
V roce 1998 Mehdi Dastani () zavedl formálněji definovanou algebru pro SIT, používající obecnější operátory (kromě kódů ISA) a umožňující operátory závislé na doméně (DDO).
Nejjednodušší struktura vzoru
Důležitým pojmem v SIT je nejjednodušší struktura obrazce neboli SPS. Nejjednodušším se zde rozumí ten s nejnižším informačním zatížením, kde informačním zatížením je množství informací přítomných ve obrazci.
Cílem SIT je přijít s metodami, které dokážou najít SPS vzoru v omezeném čase. Jedním ze způsobů, jak se vyhnout exponenciální explozi, která je spojena s brutálním hledáním SPS, je použití genetického programování.