Vazovagální epizoda nebo vazovagální odpověď nebo vazovagální ataka (také nazývaná neurokardiogenní synkopa) je malátnost zprostředkovaná bloudivým nervem. Když vede k synkopě nebo „mdlobě“, nazývá se vazovagální synkopa, což je nejčastější typ mdloby. Vazovagální synkopa častěji postihuje mladé dospělé.
Existují různé syndromy synkopy, které všechny spadají pod zástěrku vazovagální synkopy. Společným prvkem těchto stavů je centrální mechanismus vedoucí ke ztrátě vědomí. Rozdíly mezi nimi jsou ve faktorech, které tento mechanismus spouštějí.
Epizody vazovagální reakce se typicky opakují a obvykle se objevují, když je predisponovaná osoba vystavena určitému spouštěči. Před ztrátou vědomí jedinec často zažívá časné příznaky, jako je závrať, nevolnost, pocit extrémního horka nebo chladu (doprovázený pocením), zvonění v uších (tinnitus), nepříjemný pocit v srdci, rozmazané myšlenky, zmatenost, mírná neschopnost mluvit/tvořit slova (někdy v kombinaci s mírným koktáním), slabost a poruchy vidění, jako jsou světla, která se zdají být příliš jasná, rozmazané nebo tunelové vidění, černé skvrny ve vidění podobné mrakům, a může se objevit i pocit nervozity. Příznaky trvají několik sekund před ztrátou vědomí (pokud je ztraceno), k níž obvykle dochází, když osoba sedí nebo stojí. Když postižený omdlí, spadne dolů (pokud to není ztíženo) a když je v této poloze, je okamžitě obnoven účinný průtok krve do mozku, což umožňuje osobě znovu nabýt vědomí; pokud osoba neupadne do zcela ploché polohy na zádech a hlava zůstane zvednutá nad kmenem, může vzniknout záchvat z neschopnosti krve rychle se vrátit do mozku. K omdlévání dochází při ztrátě kyslíku do mozku.
Fyziologický stav autonomního nervového systému (viz níže) vedoucí ke ztrátě vědomí může přetrvávat několik minut, takže:
K vazovagální synkopě dochází v reakci na spoušť, s odpovídající poruchou v částech nervového systému, které regulují srdeční tep a krevní tlak. Když se zpomalí srdeční tep, klesne krevní tlak a výsledný nedostatek krve v mozku způsobí mdloby a zmatenost.
Bez ohledu na spouštěč je mechanismus synkopy podobný u různých syndromů vazovagální synkopy. V něm je nucleus tractus solitarii mozkového kmene aktivován přímo nebo nepřímo spouštěcím stimulem, což vede k současnému posílení parasympatického nervového systému (vagální) tón a stažení sympatického nervového systému tón.
Jedním z vysvětlení těchto fyziologických reakcí je Bezoldův-Jarischův reflex.
Kromě výše popsaného mechanismu může synkopu způsobit řada dalších zdravotních potíží. Stanovení správné diagnózy pro ztrátu vědomí je jedním z nejtěžších úkolů, kterým může lékař čelit. Jádro diagnózy vazovagální synkopy spočívá na jasném popisu typického vzorce spouštěčů, příznaků a časového průběhu pacientem.
Je také vhodné rozlišovat točení hlavy, záchvaty, závratě a hypoglykémii jako další příčiny.
U pacientů s rekurentní vazovagální synkopou lze diagnostickou přesnost často zlepšit jedním z následujících diagnostických testů:
Léčba vazovagální synkopy se zaměřuje na vyhýbání se spouštěcím mechanismům, obnovení průtoku krve do mozku během blížící se epizody a opatření, která přeruší nebo zabrání výše popsanému patofyziologickému mechanismu.
Krátká období bezvědomí neuškodí a jsou zřídka příznaky nemoci.
Hlavním nebezpečím vazovagální synkopy (nebo závratí od závratě) je riziko poranění pádem v bezvědomí. Léčba léky by možná mohla zabránit budoucí vazovagální odpovědi; nicméně pro některé jedince je léčba neúčinná a budou mít i nadále epizody mdlob.
Zmatenost (delirium) · Somnolence · Obtundace · Stupor · Nevědomí (synkopa, kóma, trvalý vegetativní stav)
Synkopa karotid sinus • Synkopa tepla • Vasovagální epizoda
Amnézie (Anterográdní amnézie, Retrográdní amnézie) · Závratě (Vertigo, Presynkopa/točení hlavy, nerovnováha) · Křeče
Úzkost · Podrážděnost · Nepřátelství · Sebevražedné myšlenky
Olfaction: Anosmie · Hyposmie · Dysosmie · Parosmie · Hyperosmie
Chuť: Ageusie · Hypogeusia · Dysgeusie · Parageusia · Hypergeusia
Halucinace: Sluchové halucinace
I · II · III/familiární dysautonomie · IV/Vrozená necitlivost na bolest s anhidrózou · V
Syndrom posturální ortostatické tachykardie · Ortostatická hypotenze
Hornerův syndrom · Mnohočetná systémová atrofie · Primární autonomní selhání · Čisté autonomní selhání · Autonomní dysreflexie