Znalecká výpověď je poskytována znalcem nebo odborným svědkem je svědek, u kterého se na základě vzdělání, vzdělání, dovednosti nebo zkušenosti předpokládá, že má znalosti v určitém předmětu přesahující znalosti průměrného člověka, dostatečné k tomu, aby se jiní mohli oficiálně (a právně) spolehnout na odborný (vědecký, technický nebo jiný) posudek svědka o důkazní nebo skutkové otázce v rozsahu své odbornosti, označovaný jako znalecký posudek, jako pomoc znalci. Znalci mohou také předkládat znalecké důkazy o skutečnostech z oblasti své odbornosti. Někdy může být jejich výpověď vyvrácena naučeným pojednáním, někdy na úkor jejich dobré pověsti.
Odborníci jsou obvykle odkázáni na posudky týkající se závažnosti poranění, stupně nepříčetnosti, příčiny poruchy stroje nebo jiného zařízení, ztráty výdělku, nákladů na péči a podobně. V případě duševního vlastnictví mohou být znalci ukázány dvě notové partitury, knižní texty nebo desky s plošnými spoji a požádáni o zjištění míry jejich podobnosti.
Samotný soud, nebo soudce, může v některých systémech vyzvat znalce, aby technicky posoudili určitou skutečnost nebo čin, a poskytli tak soudu úplnou znalost o skutečnosti/činu, který posuzuje. Odbornost má právní hodnotu pořízení údajů. Výsledky těchto znalců jsou pak porovnány s výsledky znalců stran.
Znalec má velkou odpovědnost, zejména v trestních procesech, a křivé svědectví znalce je ve většině zemí přísně trestaným zločinem. Využití znalců je někdy ve Spojených státech kritizováno, protože v civilních procesech jsou často využíváni oběma stranami k obhajobě odlišných postojů a je ponecháno na porotě laiků, aby rozhodla, kterému znalci uvěří. Někdy jedna strana využila znalce k poskytnutí podvodného nebo nesmyslného vědeckého svědectví, aby přesvědčila porotu. Takoví znalci jsou běžně znevažováni jako „najatí pistolníci“.
V Anglii a Walesu je znalec podle Občanského soudního řádu 1998 (CPR) povinen být nezávislý a předložit svou zprávu soudu. Svědka mohou společně poučit obě strany, pokud s tím strany souhlasí, zejména v případech, kdy je odpovědnost relativně malá.
Podle nařízení o společných ustanoveních jsou znalci obvykle instruováni, aby vypracovali společné prohlášení s podrobnými údaji o bodech dohody a nesouhlasu, a pomohli tak soudu nebo tribunálu. Schůze se koná zcela nezávisle na instruování právníků a často pomáhá při řešení případu, zejména pokud znalci přezkoumávají a upravují své posudky. Pokud k tomu dojde, lze ušetřit značné náklady na soudní řízení, pokud se strany sporu dohodnou na urovnání. Ve většině systémů lze soudní řízení (nebo řízení) přerušit, aby znalci mohli případ prostudovat a předložit své výsledky. Častěji se schůzky znalců konají před soudním jednáním.
Nejstarší známé použití znalce v anglickém právu přišlo v roce 1782, kdy soud, který projednával spor týkající se zanesení Wellsova přístavu v Norfolku, přijal důkazy od předního stavebního inženýra Johna Smeatona. Toto rozhodnutí soudu přijmout Smeatonovy důkazy je široce uváděno jako kořen moderních pravidel o znaleckých důkazech. Nicméně to byl stále tak neobvyklý rys u soudu, že v roce 1957 v Old Bailey mohl soudce Patrick Devlin popsat případ podezřelého sériového vraha doktora Johna Bodkina Adamse takto: „Je to nanejvýš kuriózní situace, možná unikátní u těchto soudů, že čin vraždy musí být prokázán znaleckými důkazy.“
Na druhou stranu jsou dnes znalecké posudky často nejdůležitější složkou mnoha civilních a trestních případů. Běžnými druhy znaleckých posudků slýchaných v závažných trestních případech jsou vyšetření otisků prstů, rozbor krve a odebrání otisků DNA. V civilních případech je obvykle důležitá práce analytiků úrazů, soudních inženýrů a soudních účetních, ti pak v dlouhých a složitých případech posuzují škody a náklady. Typickým příkladem jsou případy duševního vlastnictví a zanedbání lékařské péče.
V USA si strana může najmout odborníky, kteří jí pomohou případ vyhodnotit. Například výrobce automobilů si může najmout zkušeného mechanika, aby rozhodl, zda jeho vozy byly postaveny podle specifikace. Tento druh znaleckého posudku bude chráněn před odhalením. Pokud znalec zjistí něco, co je proti jeho klientovi, protější strana o tom nebude vědět. Toto privilegium je podobné pracovnímu produktu chráněnému privilegiem advokát/klient.
Potřebuje-li svědek vypovídat u soudu, není již toto privilegium chráněno. Totožnost znalce a téměř všechny dokumenty použité k přípravě výpovědi se stanou zjistitelnými. Zkušený právník obvykle znalci doporučí, aby si nedělal poznámky k dokumentům, protože všechny poznámky budou k dispozici druhé straně.
Znalec svědčící u soudu musí splňovat požadavky Fedu. R. Evid. 702. Obecně je podle pravidla 702 znalcem osoba s „vědeckými, technickými nebo jinými specializovanými znalostmi“, která může „pomoci trojici faktů“, což je typicky porota. Kvalifikovaný znalec může svědčit „ve formě posudku nebo jinak“, pokud: „(1) výpověď je založena na dostatečných skutečnostech nebo údajích, (2) výpověď je produktem spolehlivých zásad a metod a (3) svědek použil zásady a metody spolehlivě na skutkovou podstatu případu.“
Ačkoli odborníci mohou svědčit ve všech případech, ve kterých je jejich odbornost relevantní, v trestních případech se častěji využívají forenzní vědci nebo forenzní psychologové, zatímco v občanskoprávních případech, jako je například újma na zdraví, se mohou využít forenzní inženýři, soudní účetní, konzultanti v oblasti zaměstnávání nebo odborníci v oblasti péče. Vyšší lékaři, obvykle konzultanti nebo jim podobní, jsou často využíváni u civilních i trestních soudů.
Australský federální soud vydal pokyny pro znalce vystupující u australských soudů. Ty se týkají formátu písemného svědectví znalce i jeho chování u soudu. Podobné postupy se uplatňují u mimosoudních fór, jako je australská komise pro lidská práva a rovné příležitosti.