Vývojově vhodná praxe (anglicky Developmentally appropriate practice, DAP) je perspektiva v rámci předškolního vzdělávání, kdy učitel nebo osoba pečující o dítě vychovává sociální/emocionální, fyzický a kognitivní vývoj dítěte tím, že zakládá všechny postupy a rozhodnutí na (1) teoriích vývoje dítěte, (2) individuálně identifikovaných silných a slabých stránkách každého dítěte odhalených prostřednictvím autentického hodnocení a (3) kulturním zázemí dítěte definovaném jeho komunitou, rodinnou historií a rodinnou strukturou.
DAP je jednou z řady praktik spojených se vzděláváním založeným na výsledcích a dalšími hnutími progresivní reformy vzdělávání. Některé problémy spočívají v tom, že některé reformy jako NCTM matematika a celý jazyk, které plně podporují „vývojově vhodné postupy“, seznamují studenty s materiály a koncepcemi, které mohou být pro malé děti příliš pokročilé, nebo nad jejich úrovní čtení. Na druhé straně některé přístupy používají obsah a koncepce výrazně pod tradičními úrovněmi tříd. Národní standardy pro vzdělávání v oblasti vědy navrhují učit studenty základních škol, jak konstruovat vlastní experimenty, zatímco tradičně středoškoláci a dokonce vysokoškoláci se obvykle učili, jak provádět předem navržené, ale ne konstruovat vlastní experimenty.
Dospělí jsou zodpovědní za zajištění zdravotního vývoje a učení dětí. Od narození jsou vztahy s dospělými rozhodujícími faktory zdravého sociálního a emočního vývoje dětí a slouží jako zprostředkovatelé jazykového a intelektuálního vývoje. Děti jsou zároveň aktivními konstruktéry vlastního chápání, kteří těží z iniciování a regulace vlastních vzdělávacích aktivit a interakce s vrstevníky. Učitelé v raném dětství se proto snaží dosáhnout optimální rovnováhy mezi sebeprosazovaným učením dětí a vedením a podporou dospělých.
Sue Bredekamp a Carol Copple, Vývojově vhodná praxe v programech raného dětství, str. 17