William Walters Sargant (24. dubna 1907 – 27. srpna 1988) byl britský psychiatr, který je dnes známý svou prací s vojáky šokovanými granáty během druhé světové války a později vydáním knihy nazvané Battle for the Mind, ve které pojednává o povaze procesu, kterým je naše mysl vystavena vlivu druhých. I když je tato kniha často označována jako práce o „vymývání mozků“ a dokonce má podtitul Physiology of Conversion and Brainwashing, Sergant zdůrazňuje, že jeho cílem je objasnit procesy, které jsou s tím spojeny, spíše než obhajovat použití. V knize se zmiňuje zejména o náboženských jevech a zejména křesťanském metodismu, zdůrazňuje zjevnou potřebu těch, kteří by změnili myšlení lidí, aby je nejprve vzrušili, stejně jako zakladatel metodismu John Wesley. Nicméně měl i druhou stránku, která byla silně zapojena do konce jeho kariéry u zpravodajských služeb, včetně projektu CIA MKULTRA.
Vycvičen v nemocnici Maudsley v jižním Londýně. Sargant založil během druhé světové války oddělení v nemocnici Belmont pro léčbu vojáků šokovaných mušlí. Tam byl spolu s Eliotem Slaterem průkopníkem a obhájcem fyzikálních metod léčby v psychiatrii, jako je ECT, kontinuální narkóza, terapie inzulínovým kómatem a psychochirurgie. Jeho nadšení pro takové metody rostlo částečně z pohrdání psychoanalýzou, která byla mezi britskými psychiatry mezi válkami velmi populární. Jako exponent biologické psychiatrie považoval psychoanalýzu za horší než zbytečnou v léčbě těžkých duševních nemocí.
Zakladatel a ředitel Oddělení psychologické medicíny v Nemocnici sv. Tomáše v Londýně, kde založil laboratoř pro experimenty s ovládáním mysli.[pochybné — viz diskusní stránka] Byl také konzultantem britské tajné zpravodajské služby (MI5]]/[[MI6). V roce 1953 se spojil s Frankem Olsonem, zástupcem úřadujícího vedoucího speciálních operací pro CIA, který zkoumal užívání drog ovládajících mysl v Centru biologického boje v Porton Downu.
V roce 1944 spolupracoval se Slaterem na knize An Introduction to Physical Methods of Treatment in Psychiatry (Úvod do fyzikálních metod léčby v psychiatrii), učebnici o biologické psychiatrii, která zahrnovala lobotomii a šokovou terapii a zůstala v tisku tři desetiletí.
William Sargant byl průkopníkem v metodách vkládání falešných vzpomínek do pacientů. Při slyšení v americkém senátu v roce 1977 doložil, „že terapeut by měl záměrně překrucovat fakta o životních zkušenostech pacienta, aby dosáhl zvýšené emocionální odezvy a odtržení. V opileckém stavu narkoanalýzy jsou pacienti náchylní přijmout terapeutovy falešné konstrukce.“
V roce 1957 vydal William Sargant jednu z prvních knih o psychologii vymývání mozků, Battle for the Mind.
Sargant, Ewen Cameron a MKULTRA
Sargant a doktor Ewen Cameron z projektu MKULTRA byli přátelé a kolegové, kteří sdíleli a vyměňovali si názory a informace o technikách vymývání mozků a odstraňování vzorů a jejich vzájemných výzkumech v této oblasti. Oba muži měli rozsáhlé styky se CIA a britskou tajnou zpravodajskou službou.
Cílem výzkumů Camerona, Sarganta a CIA bylo najít způsob, jak vymazat vzpomínky spojeneckého špiona („odmodelování“) a implantovat falešné vzpomínky na hlubokou úroveň tak, aby v případě, že by byl špion zajat ve své adoptivní zemi, nebyl pod nátlakem nebo dokonce mučením schopen odhalit svou pravou americko-britskou loajalitu. Byl by schopen odhalit pouze falešně implantované vzpomínky, které podporovaly jeho předpokládanou osobnost. Tento koncept se po románu začal nazývat „mandžuský kandidát“. Rozsáhlé užívání „hrdinských“ dávek ECT v kombinaci s léčbou hlubokým spánkem (narkóza), antidepresivy, páskovými smyčkami, terapií inzulínovým kómatem a dalšími léky v této souvislosti mělo vyvolat katastrofickou ztrátu paměti, která pak měla být údajně nahrazena falešnými vzpomínkami a myšlenkami (prostřednictvím páskových smyček, hypnózy, LSD nebo konverzací, zatímco byla osoba zdrogována).
CIA byla nakonec z výzkumu rozčarována a prohlásila, že produkuje pouze „amnézie a zeleninu“, ale až Cameron a Sargant mezi nimi zničili zdraví, vzpomínky a životy bezpočtu pacientů.
Autor a psychiatr Harvey Weinstein vytvořil přímou vazbu mezi Sargantovým výzkumem o vymývání mozků a politické konverzi a výzkumným aspektem Cameronovy práce pro MKULTRU. Cameron napsal v práci o ‚Přechodné neuróze‘: „Sargant popsal to málo, co víme o dynamice těchto politických a náboženských konverzí a pokusil se je duplikovat, ale z toho, co jsme shromáždili, s poněkud omezeným úspěchem. Použil ochuzující emetika. V jednom případě jsme tento postup prozkoumali, použili jsme nespavost, odpuzující látky a hypnózu.“
Cameron často vyhledal Sargantovu radu a při jedné příležitosti Sargant poslal Cameronovi vzkaz, ve kterém stálo: „Ať už se ti v tomto oboru podaří cokoliv, mě to napadlo jako prvního.“
Kromě LSD experimentoval Cameron také s různými paralytickými léky, stejně jako s elektrokonvulzivní terapií při 30 až 40násobku normálního výkonu. Jeho „řidičské“ experimenty spočívaly v tom, že pacienty uváděl do drogově navozeného kómatu po celé měsíce (v jednom případě až tři), zatímco si přehrával páskové smyčky hluku nebo jednoduché opakující se výroky. Jeho experimenty byly obvykle prováděny na pacientech, kteří do ústavu vstoupili kvůli menším problémům, jako jsou úzkostné poruchy a poporodní deprese, z nichž mnozí jeho činností trpěli trvale.
Sargant’s Covert Research at St. Thomas’s
Přímo souběžně s Cameronovými technikami používal Sargant páskové smyčky přehrávané přes diktafon umístěný pod pacientovým polštářem k implantaci falešných vzpomínek nebo myšlenek. Leonard Rubenstein, technik, který pro Camerona páskové smyčky vytvořil, byl letecky převezen do Anglie, aby Sargantovi poradil, jak se páskové smyčky vyrábějí.
Sargant možná zašel ještě dál než Cameron, a to jak v Belmontově nemocnici v Surrey, tak v nemocnici sv. Tomáše v Londýně, podrobil pacienty až tříměsíční kombinované ECT, léčbě hlubokého spánku, terapii inzulínovým kómatem a lékům. V přednášce přednesené v Leedsu řekl: „Již několik let léčíme těžkou rezistentní depresi dlouhým obdobím spánkové léčby. Nyní můžeme pacienty udržet ve spánku nebo velmi ospalé po dobu až 3 měsíců, pokud je to nutné. Během spánkové léčby jim také podáváme ECT a antidepresivní léky“.
Sargant běžně obhajoval a praktikoval způsoby obcházení celé problematiky souhlasu s léčbou, což bylo v přímém rozporu s Norimberským kodexem. Norimberský kodex, sepsaný po druhé světové válce ve snaze zabránit jakémukoliv opakování hrůzného experimentování prováděného nacistickými lékaři na různých etnických uskupeních, válečných zajatcích nebo postižených lidech, které považovali za bezcenné, chrání práva těch, kteří jsou předmětem lékařských experimentů. Nejdůležitějším bodem je dobrovolný souhlas, bez jakéhokoli prvku „síly, podvodu, podvodu, podvodu, nátlaku, přesahování nebo jiné postranní formy nátlaku nebo nátlaku“. Měla by být známa „povaha, doba trvání a účel experimentu; metoda a prostředky, kterými má být proveden; všechny obtíže a nebezpečí, které lze rozumně očekávat; a dopady na jeho zdraví nebo osobu, které mohou případně vyplynout z jeho účasti na experimentu. Povinnost a odpovědnost za zjištění kvality souhlasu spočívá na každém jednotlivci, který experiment iniciuje, řídí nebo se do něj zapojuje.“
Mělo by být vyvinuto veškeré úsilí na ochranu účastníka před „i vzdálenými možnostmi zranění, postižení nebo smrti“ a „…lidský subjekt by měl mít volnost k ukončení experimentu, pokud dosáhl fyzického nebo duševního stavu, kdy se pokračování experimentu zdá být…nemožné.“
Když Sargant opustil nemocnici sv. Tomáše, vzal si s sebou, stejně jako Cameron, když opouštěl Allenův pamětní ústav, všechny poznámky o případech těch, kteří podstoupili tuto intenzivní léčbu. Opět stejně jako u Camerona se při vyšetřování zjistilo, že poznámky po jeho smrti zmizely.
„…Ježíš Kristus se mohl jednoduše vrátit ke svému tesařství po použití moderních [psychiatrických] léčebných metod.“ – William Sargant