Zpětná inhibice je teorie sekvenčního] řízení úkolů, která tvrdí, že přepínání mezi úkoly vyžaduje potlačení právě dokončeného úkolu, aby bylo možné dokončit nový úkol. Podpora teorie pochází z výzkumu, který zaznamenal větší časy odezvy při návratu k úkolu po meziúkolu než při dokončení tří nebo více různých úkolů za sebou. Například u úkolů A, B a C budou časy odezvy u třetího úkolu pomalejší v případě sekvence A-B-A než u sekvence C-B-A. V sérii experimentů bylo prokázáno, že tento inhibiční proces není výsledkem primingu (Mayr & Keele, 2000).