Štěstí je pocit spokojenosti a uspokojení, po kterém touží mnoho lidí, ale kterého dosáhnou jen někteří. Štěstí je relativní a subjektivní. Mnohým úspěšným jedincům však přítomnost skvělého rodinného života a prosperující kariéry často nestačí. Při některých příležitostech ani ty nezabrání tomu, aby inteligentní jedinec pociťoval osamělost, často smutek a melancholii.
Zde je šest psychologických důvodů, proč chytří lidé hůře nacházejí štěstí.
1. Inteligentní lidé přehnaně analyzují
Mnoho jedinců s vysokou úrovní inteligence často přemýšlí a analyzuje vše, co se v jejich životě a okolí děje. I když je jejich schopnost analyzovat věci velkou výhodou, neustálé analyzování všeho často vede k frustraci, zejména když dojdou k nežádoucímu závěru.
Schopnost prohlédnout záměry lidí je břemeno, které většina lidí nemá možnost nést. Často je poznání, jak ošklivý je skutečný svět, zklamáním a frustrací. Nemluvě o tom, že věčná dilemata globálních a filozofických otázek, které jako by neměly řešení, jsou neustálým duševním morem. V tomto případě platí rčení „nevědomost je blaženost“.
2. Inteligentní lidé mají vysoké nároky
Chytří lidé mají často na vše vysoké nároky. Nedosažení těchto standardů často vede k frustraci a zklamání, ať už jde o kariéru, vztahy nebo cokoli jiného, co je pro ně v životě důležité.
Idealistický pohled na svět a nízká praktická inteligence lidí s brilantním teoretickým myšlením mají často problém vyrovnat se s hrubou realitou života. Když se setkají s problémy, které jsou v rozporu s jejich očekáváními, nevyhnutelně to vede k pocitům velkého zklamání.
3. Inteligentní lidé jsou velmi sebekritičtí
Neštěstí vysoce inteligentních lidí pramení také z jejich hlubokomyslné povahy. Tito jedinci se neomezují jen na své úspěchy a neúspěchy, ale důsledně se analyzují a srovnávají s vyššími standardy, takže neúmyslně hledají důvody k sebeobviňování.
Inteligentní lidé často zažívají vzpomínky na události, které se staly před lety, někdy i měsíci, na situace, o nichž se domnívají, že se zachovali špatně nebo nevhodně. Negativní emoce, jako je pocit viny a nespokojenost, naplňují jejich mysl a narušují jejich náladu, čímž utlumují jakoukoli formu štěstí dané osoby.
4. Inteligentní lidé jsou příliš ambiciózní
Lidé s vysokou inteligencí se nemohou spokojit s tím, co už mají. Jejich komplexní mysl jim dává schopnost hledat něco většího a lepšího, nějaký cíl. Tito lidé si nedokážou užívat všedních věcí v každodenním životě, protože jejich mysl touží po něčem podnětném a fantasticky idealistickém, co nelze nalézt v reálném světě.
To se často projevuje neschopností přijmout čas a prostor, do kterého patří. Mají pocit, že žijí na špatném místě a ve špatný čas. Že by všechno mohlo být lepší, ale prostě není.
5. Inteligentní lidé jsou často nepochopeni
Každý člověk touží být pochopen a přijat. Pohodlí, které přináší smysluplná konverzace s podobně smýšlejícím člověkem, který sdílí stejné myšlenky, světonázor a filozofii, je k nezaplacení. Většina inteligentních lidí jen stěží najde někoho, kdo by se s nimi dokázal spojit. Kvůli tomu se cítí osamělí a nepochopení, že nikdo není schopen vidět a ocenit hlubokou genialitu jejich mysli.
I když je vědecky dokázáno, že lidé s vysokou úrovní inteligence nepotřebují ke štěstí tolik socializovat jako lidé s průměrnou inteligencí, lidská potřeba interakce stále existuje. Lidé s vysokou inteligencí se prostě raději baví o smysluplných a fascinujících věcech než o triviálních tématech, jako je jídlo, počasí a ostatní lidé. Předpokládá se, že je to důsledek konzumní a materialistické společnosti.
6. U inteligentních lidí se často objevují psychické problémy
Bylo provedeno mnoho studií, které zjistily souvislost mezi psychiatrickými problémy, jako jsou úzkostné poruchy a bipolární poruchy, a vysokou inteligencí. Není sice zcela jisté, zda tyto poruchy pramení z toho, že máte brilantní mysl, nicméně ani to nelze zcela popřít.
Inteligentní lidé, kteří netrpí duševními poruchami, jsou však stále náchylní k existenciální depresi. Ta je často důsledkem rozsáhlé analýzy všeho, která nakonec vede k sebereflexi života, smrti a smyslu existence. To může vyvolat pocity smutku bez zjevných důvodů.
Klíč ke svému štěstí mají nakonec lidé sami. Okolnosti, které člověka obklopují, hrají velkou roli, ale zcela neurčují, jak vnímá štěstí. Je to otázka perspektivy a priorit. Co si o tom myslíte vy? Dejte nám vědět dole v komentářích!