Už se vám někdy stalo, že jste zachytili určitou vůni a najednou vás zaplavila vlna vzpomínek? Často jste na nějakou událost úplně zapomněli a pak bum! Vůně určitého parfému vám může připomenout vaši matku nebo třeba určitý šampon ve vás vyvolá vzpomínky na vašeho bývalého. Vůně je pro většinu lidí mimořádně silným emočním spouštěčem, ale proč tomu tak je?
Souvislost mezi pamětí a čichem je dlouhodobá a výzkumy ukazují, že při poruchách, které vedou ke ztrátě paměti, se ztrácí i schopnost rozlišovat vůně. Je to proto, že k tomu, abyste mohli rozlišit dvě vůně, musíte být nejprve schopni vyvolat vzpomínku na to, jak jste je v minulosti cítili. Podle některých názorů studium informací v přítomnosti vůně skutečně zvyšuje živost a intenzitu těchto zapamatovaných informací, když tuto vůni znovu ucítíte. Vše nasvědčuje tomu, že vůně posiluje vzpomínky, ale co přesně způsobuje tento známý jev?
Podle jedné z teorií se čichový nerv (orgán zodpovědný za čich) nachází v těsné blízkosti amygdaly a hipokampu (oblastí mozku, které jsou spojeny s prožíváním emocí a paměti), a proto jsou paměť a čich propojeny. Jejich blízkost může být důvodem, proč jsou schopny se navzájem ovlivňovat a působit na sebe, nicméně neexistuje žádný důkaz, že je to přesná příčina. Existují však studie, které podporují jiné teorie, proč vůně vyvolává emocionální vzpomínky takovým způsobem, jakým je vyvolává.
Maria Larssonová ze Stockholmské univerzity provedla experiment, který zjišťoval, jak vůně vyvolává autobiografické vzpomínky. Vycházela přitom ze zjištění dřívějších výzkumů, podle nichž tvorba autobiografické paměti vrcholí mezi 15. a 30. rokem života. Může to být způsobeno tím, že v tomto období lidé chodí na vysokou školu, žení se a vžívají se do světa.
Larssonová ve své studii vystavila starší dospělé lidi různým vůním a vedla s nimi rozhovory o jejich vzpomínkách, které jim vůně vyvolala. Byla nucena použít vůně, které nebyly v každodenním životě příliš často cítit, protože běžné vůně, jako je káva, byly zažívány tak často, že nevyvolávaly žádnou přesnou vzpomínku.
Zjistila, že v případě vizuálních a verbálních signálů se vzpomínky lidí objevují v období mezi dospíváním a dvacátým rokem života, ale v případě pachů je vrcholem období kolem pátého roku života. Tyto vzpomínky byly také emotivnější a živější než vzpomínky vyvolané vizuálními nebo verbálními podněty. Vzpomínky spojené s čichem tedy mohou být tak silné proto, že pocházejí především z našeho dětství a v dětství se spoléháme hlavně na své smysly. Když se nad tím zamyslíte, jako dítě spoléháte hlavně na chuť (která je vlastně kombinovaná s čichem), abyste si něco uvědomili, a tak dává smysl, že právě na čichu budou záviset vaše rané vzpomínky.
Podle jiné teorie jsou však vzpomínky vyvolané nostalgickými vůněmi vnímány jako emocionálnější, protože je naše mysl přetváří a přenáší je přes růžový filtr, který je nově definuje jako „dobré časy“. Alan Hirsch, další psycholog, se domnívá, že k tomu dochází proto, že vzpomínky na dětství často představují dobu, kdy jsme byli bezstarostní a bez úzkostí, a tak si je případně můžeme romantizovat.
Larsson však spekuluje, že síla vzpomínek vyvolaných čichem může být způsobena tím, že základní funkcí čichu je varovat nás před nebezpečím. Pokud byste například snědli něco, z čeho by vám bylo špatně, vůně, kterou byste pak ucítili, by vám vždy připomněla, že vám bylo špatně, a vy byste z téže věci už neonemocněli. Zdá se také, že vzpomínky způsobené čichem jsou imunní vůči retroaktivním interferencím, kdy se novější vzpomínky mísí se staršími vzpomínkami v procesu, který je může změnit, a tak zůstávají nezměněny od svého původního vzniku, což podporuje myšlenku, že slouží k přežití.
Jaký je váš názor na věc? Myslíte si, že vzpomínky vyvolané čichem jsou tak silné proto, že nám pomáhají přežít, nebo proto, že jsme si je upravili, abychom se cítili lépe?