Dokonalý obraz: Hollywoodská fantazie: realita romantické lásky vs. hollywoodská fantazie
Pokud máte rádi filmy jako já, není nad šťastný konec. Většina z nás vyrostla na disneyovkách, takže představa šťastně až do smrti je v našich myslích zakořeněná už dlouho. Mnoho lidí si tuto představu podvědomě přenáší do dospělosti a doufá, že najdou svou „pravou lásku“ nebo „toho pravého“. Fascinovalo mě, kolik lidí očekává, že skutečný život bude přesně takový. Nechápejte mě špatně – lidé skutečně nacházejí lásku, ale filmová verze je vždy přehnaná, i když vždy „podle skutečné události“. Nicméně se zdá, že existuje kulturní předsudek vůči romantické lásce. Jaký je ale ve skutečnosti rozdíl mezi hollywoodskou fantazií a skutečností romantické lásky?
Hollywood je jistě vinen tím, že udržuje romantickou fantazii. Obvyklý scénář vypadá asi takto: Náhodné setkání, dva lidé se potkají, zamilují se do sebe, projdou nějakými problémy, ale nakonec to vyřeší, velký polibek, hudba a titulky.
Film nabízí tento „happy end“ jako uzavření pro diváky; hrdinům se vyplatily těžkosti a zasloužili si své štěstí. Láska bývá navzdory okolnostem trvalá. Zdá se, že nepřízeň osudu činí lásku ještě intenzivnější.
Když si Allie našla jiného muže, postaví jí Noah v Zápisníku dům jejích snů, aby ji získal zpět. Ve filmech se lidé málokdy odmilují, a když už se tak stane, obvykle skončí tak, že lásku znovu objeví.
Proč tak snadno věříme, že láska zobrazená na plátně je něco pravdivého, dokonce něco, o co musíme usilovat? Protože láska je spíše příběhem, který má své opodstatnění, kde se obyčejný život stává neobyčejným díky setkání dvou lidí. Může se to stát komukoli a kdekoli.
Jak napsala Ethel Person v knize In Dreams of Love and Fateful Encounters: „Většina z nás není původci příběhů. Většina z nás čerpá své představy o lásce z kultury, od básníků a umělců, kteří tuto formu touhy a uspokojení spojují do jednoho scénáře, jednoho scénáře. Teprve pak se průměrný jedinec snaží proměnit imaginární akt v žitý život.“
Jinými slovy: Já, Meg Ryanová, ty, Tom Hanks – i v New Jersey, možná hlavně v New Jersey.
Realita romantické lásky se od okouzlujícího hollywoodského obrazu značně liší. Romantický cit na začátku může být spíše poblouzněním, protože je nový a vzrušující. Oxytocin a endorfiny naplní náš mozek, čímž se dostáváme do stavu podobného drogám, a stejně jako v případě drog se věci zamlžují a my si představujeme budoucnost plnou nekonečných možností (Psychology Today, 2010).
V knize My: Johnson píše: „Skutečnost, že říkáme „romantika“, když máme na mysli „lásku“, nám ukazuje, že pod naším jazykem se skrývá psychologický zmatek. Zaměňujeme v sobě dva velké psychologické systémy, což má zničující dopad na náš život a naše vztahy… Promítáme do člověka své fantazie. Romantická vášeň není láska k druhé osobě, ale láska k sobě samému.
Zatímco toto poblouznění má tendenci vyprchat, je možné vytvořit trvalý a smysluplný vztah prostřednictvím upřímné náklonnosti a soucitné lásky. Musíte být schopni pohlédnout mimo své já a na potřeby druhé osoby. Tento typ lásky není jednoduchý a vyžaduje práci. To je něco, o čem se říkalo, že by to tak být nemělo; zejména v našem světě okamžitého uspokojení věříme, že by vše mělo být snadné.“
Místo toho, abychom doufali v ideální lásku s ideálním partnerem, měli bychom se na lásku dívat jako na cestu, někdy krátkou, někdy dlouhou, někdy měnící život, ale málokdy takovou, jakou ji očekáváme.
Protože, abychom citovali Holdena Caulfielda: „Filmy, které tě zničí“.