Poruchy příjmu potravy mají nejvyšší úmrtnost ze všech ostatních duševních poruch (Arcelus, Mitchel, Wales & Nelson, 2011). Vedle vysoké úmrtnosti se méně než polovina nemocných plně uzdraví, u třetiny dojde ke zlepšení a 20 % zůstane chronicky nemocných (Steinhausen, 2002). Navzdory těmto ohromujícím statistikám jsou poruchy příjmu potravy extrémně nepochopené, přičemž rozšířené mýty vytvářejí ještě větší stigma pro osoby trpící poruchami příjmu potravy. Pět běžných mýtů, se kterými se lidé s poruchou příjmu potravy setkávají a proti kterým denně bojují, je následujících:
1. Každý, kdo trpí poruchou příjmu potravy, má podváhu
Poruchy příjmu potravy mohou postihnout lidi všech tvarů a velikostí. Lidé mohou mít normální váhu nebo nadváhu a mohou mít život ohrožující poruchu příjmu potravy (The Butterfly Foundation, 2019). Tento mýtus je běžně považován za pravdivý mnoha nesprávně informovanými členy lékařské komunity, což může být na škodu mnoha lidem, kteří se obracejí o pomoc, zejména pokud se obracejí poprvé.
2. Lidé s poruchami příjmu potravy hledají pozornost
Výzkum zjistil, že více než 50 % dětí ve věku 12-17 let rozhodně souhlasí s tím, že by se člověk s poruchou příjmu potravy „měl z toho prostě dostat“ (The Butterfly Foundation, 2019). Tento typ mylných představ se obvykle odráží i mezi některými zdravotníky (The Butterfly Foundation, 2019). Lidé s poruchami příjmu potravy nevyhledávají pozornost. Poruchy příjmu potravy jsou extrémně tajnůstkářské poruchy a osoby trpící těmito poruchami obvykle vynakládají extrémní úsilí, aby své chování skryly, zamaskovaly nebo popřely (The Butterfly Foundation, 2019).
3. Poruchy příjmu potravy nemohou být tak velký problém.
Poruchy příjmu potravy mají nejvyšší úmrtnost ze všech psychiatrických onemocnění, až 20 % osob s chronickou mentální anorexií v důsledku toho umírá (NEDA, 2019). Studie zabývající se anorexií, bulimií a poruchou příjmu potravy, která není jinak specifikována (EDNOS), zjistily, že všechny poruchy příjmu potravy mají podobnou míru úmrtnosti (NEDA, 2019).
4. Pokud někdo není vyhublý, není tak nemocný.
Navzdory tomu, co se prezentuje v médiích, většina lidí s poruchami příjmu potravy nemá podváhu, pouhým pohledem nelze zjistit, zda někdo trpí poruchou příjmu potravy (NEDA, 2019). Toto vnímání může u osob s poruchami příjmu potravy vyvolávat značný stres, a to ve strachu, že nejsou „dostatečně nemocné“ nebo „dostatečně dobré“ ve svých poruchách, aby si zasloužily léčbu (NEDA, 2019).
5. Obnova hmotnosti = zotavení
Snad největší omyl v souvislosti s poruchami příjmu potravy spočívá v tom, že jakmile člověk znovu přibere na váze, je vyléčen. Obnovení hmotnosti a adekvátní výživa jsou pouze první kroky při zotavování z poruch příjmu potravy (NEDA, 2019). Jakmile se jim vrátí zdravá váha, jsou pak schopni se plnohodnotněji a smysluplněji účastnit terapie (NEDA, 2019), čímž začíná skutečná práce na zotavení.
Arcelus, J., Mitchell, A. J., Wales, J., & Nielsen, S. (2011). Úmrtnost pacientů s anorexií nervózou a jinými poruchami příjmu potravy. Archives of General Psychiatry, 68(7), 724-731. doi: 10.1001/archgenpsychiatry.2011.74.
Steinhausen, H.C. (2002). Výsledky mentální anorexie ve 20. století. American Journal of Psychiatry, 159(8), 1284-1293. doi: 10.1176/appi.ajp.159.8.1284.