Žít ve společnosti, která upřednostňuje extroverzi, může být pro introverta skutečnou výzvou. Neustále nám někdo říká, že jsme příliš tichí a že toho neděláme dost. Jako dětem nám říkají, že musíme mluvit ve třídě a zapojit se do týmového sportu. Když jsme starší, je na nás vyvíjen tlak, abychom byli v práci cílevědomí a o víkendech vyráželi do města. Pokud to neděláte, jste považováni za podivíny a vyvrhele, kteří se nehodí do společnosti ostatních. A to se může velmi podepsat i na tom nejspolečenštějším introvertovi.
Jako mladá dívka jsem hodně bojovala se svou stydlivostí a introverzí. Dlouho mi trvalo, než jsem si uvědomila, co přesně způsobuje, že se cítím jinak než většina mých vrstevníků. V poznání je opravdu síla. A díky tomu, že jsem si o introverzi mohla přečíst a popovídat si o ní, mohu nyní porozumět sama sobě a využít svou introverzi ve svůj prospěch. Překvapení, překvapení; se mnou – ani s vámi – není nic v nepořádku.
Ať už se přikláníte k introverzi, nebo k extroverzi, všichni se nacházíme někde na tomto spektru. Málokdo je však stoprocentně introvertní nebo extrovertní. Těmto jedincům se říká ambiverti, tedy někdo, kdo je zároveň introvert i extrovert. Vědět, kde měříte na spektru introvert/extrovert, pro vás může být opravdu přínosné. Může to vysvětlit, proč se vám najednou nechce jít ven s přáteli, i když jste to slíbili. Nebo proč se sami doma nudíte a cítíte se úzkostně. Když znáte příčinu svých pocitů, umožní vám to pochopit sebe sama i to, jak s tím žít. A kdo by nechtěl mít klidnou mysl?
Díky diskusím s přáteli jsem je (i sebe) mohl poučit o něčem, co jim mohlo být nejasné. Většina lidí ví, co tyto pojmy znamenají, ale nenapadlo je aplikovat je na sebe. Moji přátelé nejsou všichni úplně extrovertní a neměli znalosti, aby pochopili, proč se cítí nebo chovají určitým způsobem. Mohou si myslet, že jsou skleslí nebo smutní, i když ve skutečnosti jen potřebují jít domů a chvíli načerpat síly sami. Může být těžké pochopit, proč se po práci nechcete vidět s přáteli, když neznáte své potřeby. I jako introvert občas potřebuji společnost. Jen to není tak často a na tak dlouho jako u jiných, protože mě to docela rychle unaví.
Absolvování Myers-Briggsova testu a přečtení si o tom, jak funguji já osobně, mi změnilo život. A i když si nemyslím, že bychom se měli příliš spoléhat na informace, které z něj získáme. Rozhodně mi to umožnilo pochopit sebe sama. Nyní mám nástroje, jak svou introverzi brát s nadhledem a využívat ji ve svůj prospěch. Věřím však také, že jsme ještě složitější. Neměli bychom se přizpůsobovat jednomu typu po celý život.
Radím vám, abyste se v této oblasti vzdělávali, ať už se nacházíte kdekoli na stupnici. Umožní vám to pochopit, jak fungujete nejen vy, ale i ostatní lidé. Pokud váš přítel při setkání s kolegy mlčí, snáze pochopíte, proč se vám zdá nezúčastněný. Pokud víte, že vše pozoruje a vnímá, můžete zasáhnout a pomoci mu. A naopak, ostatní vám odpustí, že jste se na takovém večírku neukázali. Vědí, že to není osobní a že si potřebujete po hektickém týdnu odpočinout. (Být pět dní v týdnu mezi lidmi je pro introverta hektické – není divu, že potřebujeme odpočinek).
Vše se odvíjí od komunikace. Pro některé lidi je to těžké, ale možnost říct, že prostě potřebujete jít domů a být chvíli sami, aniž byste se cítili špatně, je pro introverta jednou z největších úlev. Už ani nespočítám, kolikrát jsem měla pocit, že jsem snad někoho zklamala, protože jsem se rozhodla věnovat se sama sobě a odpočívat. Dělám si starosti, protože ten druhý člověk by nemusel pochopit mé důvody. A také vím, kdy je třeba opravdu vynaložit úsilí, abych se zúčastnila nějaké akce s přítelem. Díky tomu si dokážu stanovit priority a psychicky se připravit tak, abych se necítila příliš přetížená. Je to mnohem lepší než trávit čas vymýšlením výmluv, proč tam nejít.
Nechceme být zlí ani sobečtí. Ale extrovertům, kteří neznají naši introverzi nebo ji neberou v úvahu, může připadat dost nezdvořilé, když vždy odmítnou pozvání. Zvou nás na večírek, protože si myslí, že je s námi zábava, a chtějí, abychom se přidali. Neuvědomují si však, jaký tlak to na nás vyvíjí a jaká spirála myšlenek se předtím roztočí. Hlavou se honí myšlenky na to, jak velká skupina lidí tam bude, jak navázat smysluplnou konverzaci s cizími lidmi, jak dlouho tam máme zůstat a jaké výmluvy použít, abychom tam vůbec nešli. A začíná být těžké zůstat (ne že byste byli na začátku) klidní, že na ten večírek půjdete.
Nikdy se nebojte lidem říct, že jste introvert. Vězte, co je pro vás nejlepší, a možná o tom některé lidi informujte cestou. Šířte tuto informaci dál. Abychom dokázali přežít tlak extrovertního světa, musíme se umět postavit sami za sebe. Musíme se postarat o to, aby bylo společensky přijatelné žít svůj život věrně svému introvertnímu já. Jen tak můžeme být skutečně šťastní.
Co byste chtěli, aby extroverti věděli o tom, že jste introvert? Myslíte si, že znáte dobře své introvertní já? Zanechte komentář níže!