Externí validita je forma experimentální validity O experimentu se říká, že má externí validitu, pokud výsledky experimentu platí pro různá experimentální prostředí, postupy a účastníky. Pokud má studie externí validitu, její výsledky se zobecní na větší populaci.
Nejčastější ztráta externí platnosti vychází ze skutečnosti, že experimenty s lidskými účastníky často využívají malé vzorky získané z jedné geografické lokality. Kvůli tomu si člověk nemůže být jistý, zda by se získané výsledky týkaly lidí z jiných geografických lokalit.
Vnější vs. ekologická platnost
Externí platnost by se neměla zaměňovat s ekologickou. Zatímco externí platnost se zabývá schopností experimentálních výsledků zobecňovat na „reálnou“ populaci, ekologická platnost je k dispozici tehdy, když experimentální postupy připomínají podmínky reálného světa. Tyto formy platnosti spolu sice úzce souvisejí, ale jsou nezávislé – studie může mít externí platnost, ale nikoli ekologickou, a naopak.
V rámci kvalitativního výzkumného paradigmatu je vnější platnost nahrazena konceptem přenositelnosti. Přenositelnost je schopnost výsledků výzkumu přenášet se do situací s podobnými parametry, populacemi a charakteristikami.