Imunitní nebo imunologická tolerance je proces, kterým imunitní systém nenapadá antigen. Vyskytuje se ve dvou formách: vrozená tolerance a získaná tolerance.
Přirozená tolerance (také známá jako orální tolerance)
Vrozená tolerance je tolerance těla k vlastním antigenům a bílkovinám, jako je potrava přijímaná do těla ústy. Když přirozená tolerance selže nebo když tělo samo sebe správně nerozpozná, dostaví se autoimunitní porucha.
Získaná nebo indukovaná tolerance je tolerance imunitního systému k vnějším antigenům. Vytváří se nějakou formou manipulace, například medikací. Jeden z nejdůležitějších přirozených druhů získané tolerance se vyskytuje během těhotenství, kdy plod musí být snášen imunitním systémem matky. Jedním z modelů pro indukci tolerance během velmi raných fází těhotenství je hypotéza eutherian fetoembryonic defense system (eu-FEDS). Jiný model však naznačuje, že indukce tolerance primárně vyžaduje účast regulačních T buněk. V klinické praxi je získaná imunita důležitá při transplantaci orgánu, kdy tělo musí být nuceno přijmout orgán od jiného jedince. Neschopnost těla přijmout orgán je známa jako odmítnutí transplantátu. K prevenci odmítnutí se používá celá řada léků, které vyvolávají indukovanou toleranci.