Vnímavost nebo zranitelnost je konstrukt, který označuje vlastnosti jedince, které pravděpodobně předpovídají zvýšené riziko vzniku poruchy, ať už psychické nebo fyzické. Jak však upozorňují Ingram et al. 1998, je obtížné formulovat adekvátní definice.
Vnímavost lze považovat za prvek etiologie nebo příčinné souvislosti poruch. I když se například může vyskytnout vnější stres, ne všichni lidé budou reagovat stejným způsobem. Předpokládá se tedy, že ti, kteří podlehnou depresi po úmrtí blízkého příbuzného, mají zranitelnost, díky níž je u nich pravděpodobnější, že se u nich porucha rozvine, než u ostatních, kteří jsou odolnější.
Psychická zranitelnost
Sociologická zranitelnost
Podkategorií výzkumu zranitelnosti je sociální zranitelnost, kde se výzkumníci stále častěji zabývají některými problémy složitých lidských interakcí, zranitelností specifických skupin lidí a šoky, jako jsou přírodní nebezpečí, změna klimatu a další druhy narušení. O důležitosti této problematiky svědčí zřízení dotačních kateder na univerzitních pracovištích, které se zabývají sociální zranitelností.
Běžné použití: V souvislosti s nebezpečím a katastrofami je zranitelnost konceptem, který spojuje vztah lidí k jejich prostředí se společenskými silami a institucemi a kulturními hodnotami, které je udržují a zpochybňují. „Koncept zranitelnosti vyjadřuje vícerozměrnost katastrof tím, že zaměřuje pozornost na souhrn vztahů v dané sociální situaci, které tvoří stav, jenž v kombinaci se silami prostředí vyvolává katastrofu“ (Bankoff et al. 2004: 11).
Jde také o to, do jaké míry by změny mohly systém poškodit.
Nový výzkum: Výzkum zranitelnosti zahrnuje komplexní, multidisciplinární oblast zahrnující rozvojová studia a studia chudoby, veřejné zdraví, klimatická studia, bezpečnostní studia, inženýrství, geografii, politickou ekologii a řízení katastrof a rizik. Tento výzkum má zvláštní význam a je zajímavý pro organizace, které se snaží snížit zranitelnost – zejména v souvislosti s chudobou a dalšími rozvojovými cíli tisíciletí. Mnoho institucí provádí interdisciplinární výzkum zranitelnosti. Fórem, které sdružuje mnoho současných výzkumných pracovníků zabývajících se zranitelností, je Expertní pracovní skupina (EWG).1 Výzkumní pracovníci v současné době pracují na upřesnění definic „zranitelnosti“, metod měření a hodnocení a efektivní komunikaci výzkumu s rozhodovacími orgány (Birkmann et al. 2006).
Hlavní výzkumné otázky: V rámci literatury týkající se zranitelnosti zahrnují hlavní výzkumné proudy otázky metodologie, jako je měření a hodnocení zranitelnosti, včetně hledání vhodných ukazatelů pro různé aspekty zranitelnosti, metody zvyšování a snižování měřítka a participativní metody (Villagran 2006).
V epidemiologii je vnímavý jedinec (někdy označovaný jednoduše jako vnímavý) člen populace, který je vystaven riziku vzniku poruchy, pokud je vystaven precipitujícím příčinám.
Matematický model citlivosti
Podíl populace, která je náchylná k určité nemoci, se označuje S. Vzhledem k výše uvedeným problémům je obtížné tento parametr pro danou populaci zjistit. V populaci s obdélníkovým rozložením populace (např. v rozvinutých zemích) jej však lze odhadnout:
Kde A je průměrný věk, ve kterém se nemoc projeví, a L je průměrná délka života populace. Abychom pochopili důvod tohoto vztahu, představme si A jako dobu strávenou ve skupině vnímavých (za předpokladu, že jedinec je vnímavý před onemocněním a imunní po něm) a L jako celkovou dobu strávenou v populaci. Z toho vyplývá, že podíl doby strávené jako vnímavá skupina je A/L a v populaci s obdélníkovým rozdělením je podíl života jedince stráveného v jedné skupině reprezentativní pro podíl populace v této skupině.
Výhodou odhadu S tímto způsobem je, že průměrný věk infekce i průměrná délka života budou dobře zdokumentovány, a tudíž budou snadno dostupné i další parametry potřebné k výpočtu S.
Parametr S je důležitý pro matematické modelování epidemií.