Benigní familiární neonatální epilepsie (BFNE), dříve nazývaná Benigní familiární neonatální křeče (BFNC) nebo Benigní familiární neonatální záchvaty (BFNS), je vzácná autozomálně dominantní dědičná forma epilepsie. Projevuje se u novorozenců, obvykle během prvních 7 dnů života, jako tonicko-klonické záchvaty. Kojenci jsou jinak mezi záchvaty normální a vyvíjejí se bez incidentů. Útoky obvykle spontánně vymizí během prvních 15 týdnů života. Doživotní náchylnost k záchvatům je zvýšená, protože 16% pacientů s diagnózou BFNE v dřívějším věku bude mít záchvaty dále oproti 2% celoživotnímu riziku pro běžnou populaci. Existují tři známé genetické příčiny BFNE, dvě jsou napěťově řízené draslíkové kanály KCNQ2 (BFNC1) a KCNQ3 (BFNC2) a třetí je chromozomální inverze (BFNC3). Mezi většinou známých mutací a klinickou variabilitou pozorovanou u BFNE není zjevná korelace.
Jediným příznakem BFNE jsou záchvaty, obvykle tonicko-klonické, které se objevují během prvního týdne života. Záchvaty často začínají jako apnoe, cyanóza a hypertonie a trvají méně než 1 minutu.
U pacientů s BFNE je vyšší pravděpodobnost vzniku epileptických záchvatů v pozdějším věku. U některých pacientů s BFNE se také objeví myokymie (spontánní mimovolní kontrakce svalových skupin).
Nejrozšířenější známou příčinou BFNE je mutace KCNQ2, genu kódujícího napěťově řízený draslíkový kanál (KV7.2). Existuje nejméně 35 takových mutací, viz Tabulka 1, primárně lokalizovaných v napěťově citlivém segmentu S4 přes C-konec. Z těchto mutací je 5 nesmyslných mutací, 13 chybných mutací a 11 způsobuje posun v kódovací sekvenci. Existuje také 5 sestřihových variant, z nichž jedna byla charakterizována na proteinové úrovni a vede k nesmyslné mutaci. Nakonec je zde jedna velká delece, která odstraňuje velkou část karboxy-konce kanálu.
Zatímco většina BFNC1 mutací nebyla blíže charakterizována, 14 jich má a zdá se, že všechny vedou k funkčním vadám. Dvě z mutací v segmentu S4 citlivém na napětí, R207W a R214W, nevedou k poklesu celobuněčného proudu produkovaného kanály KCNQ2, ale ke změně kinetiky kanálů. Mutace R207W trvá čtyřnásobně déle a mutaci R214W trvá dvojnásobně déle, než dosáhne maximálního proudu ve srovnání s kanály divokého typu. Vzhledem k tomu, že časový průběh akčního potenciálu je kratší než čas potřebný pro dosažení správných úrovní inaktivace mutantních kanálů KCNQ2, očekává se, že tyto mutace povedou k hyperexcitabilitě neuronů.
I když mnoho dalších charakterizovaných mutací vede ke sníženému proudu celých buněk, který nebyl dále vymezen, tři mutace ano. Například Y534fsX538 vede ke zkrácení, které odstraňuje velkou část karboxy-terminu kanálu. Tento mutant byl studován a bylo prokázáno, že neprochází správně do membrány. Dvě další mutace, P709fs929X a W867fsX931, vedou ke změněnému karboxy-terminu, i když ve skutečnosti protein spíše prodlužují než zkracují. Bylo prokázáno, že tyto abnormálně rozšířené proteiny se rychleji rozkládají uvnitř buněk, a tudíž produkují malý proud.
Krátce po objevení mutací v KCNQ2 souvisejících s BFNE byl nalezen nový draslíkový kanál řízený napětím, který je vysoce homologický s KCNQ2 a obsahuje mutace spojené také s BFNE. Tento gen, KCNQ3, obsahuje 3 známé mutace spojené s BFNE, všechny v oblasti pórů kanálu. První z těchto mutací, G310V, vede k 50% snížení proudu celých buněk ve srovnání s buňkami exprimujícími kanály divokého typu. Důvod této změny není znám, protože mutace nevede ke změněnému obchodu s proteiny.
Druhá mutace, W309G, je rovněž spojována s BFNE. Tato mutace byla nalezena pouze v jedné rodině a nebyla blíže charakterizována.
Poslední známá mutace BFNC2, D305G, je také v pórové oblasti kanálu. Tato mutace vede k přibližně 40% redukci proudu celých buněk ve srovnání s buňkami exprimujícími divoký typ. Základní mechanismus tohoto poklesu proudu nebyl blíže vymezen.
Nejvzácnější příčinou BFNE, vyskytující se pouze v jedné známé rodině, je chromozomální inverze. Ta se vyskytuje na chromozomu 5 a inverze je z oblasti p15 až q11. Postižení jedinci tak mají karyotyp 46,XY,inv(5)(p15q11). Proč tato inverze vede k fenotypu BFNE, není známo.
Novorozenecké záchvaty jsou často kontrolovány podáváním fenobarbitalu. Opakující se záchvaty v pozdějším věku jsou léčeny standardními způsoby (o nichž pojednává hlavní článek o epilepsii). V závislosti na závažnosti jsou někteří kojenci posíláni domů s monitory srdce a kyslíku, které jsou k dítěti připevněny tyčinkou na elektrodách, aby signalizovaly případnou záchvatovou aktivitu. Jednou za měsíc jsou údaje monitoru staženy do centrálního místa, aby je lékař mohl v budoucnu přečíst. Tento monitor je uchováván pouze jako pojistka, protože obvykle medikace veškeré záchvaty zahání. Jakmile je dítě odstaveno od fenobarbitalu, monitor již není nutný.
BFNE byl poprvé popsán v roce 1964 Andreasem Rettem a pojmenován další skupinou o čtyři roky později. Andreas Rett je známější pro svou pozdější charakterizaci Rettova syndromu.
CACNA1A (Familiární hemiplegická migréna 1, Epizodická ataxie 2, Spinocerebellární ataxie typ-6) · CACNA1C (Timothyho syndrom, Brugadův syndrom 3, Long QT syndrom 8) · CACNA1F (Oční albinismus 2, CSNB2A) · CACNA1S (Hypokalemická periodická paralýza 1, Thyrotoxická periodická paralýza 1) · CACNB2 (Brugadův syndrom 4)
RYR1 (maligní hypertermie, centrální onemocnění) · RYR2 (CPVT1, ARVD2)
SCN1A (familiární hemiplegická migréna 3, GEFS+ 2, febrilní záchvat 3A) · SCN1B (Brugadův syndrom 6, GEFS+ 1) · SCN4A (hypokalemická periodická paralýza 2, hyperkalemická periodická paralýza, Paramyotonia congenita, draslíkem zhoršená myotonie) · SCN4B (syndrom dlouhého QT 10) · SCN5A (Brugadův syndrom 1, syndrom dlouhého QT 3) · SCN9A (erythromelalgie, febrilní záchvat 3B, porucha paroxysmální extrémní bolesti, vrozená necitlivost na bolest)
SCNN1B/SCNN1G (Liddlův syndrom) · SCNN1A/SCNN1B/SCNN1G ( Pseudohypoaldosteronismus 1AR)
KCNA1 (Epizodická ataxie 1) · KCNA5 (Familiální fibrilace síní 7) · KCNC3 (Spinocerebellární ataxie typ-13) · KCNE1 (Jervellův a Lange-Nielsenův syndrom, Long QT syndrom 5) · KCNE2 (Long QT syndrom 6) · KCNE3 (Brugadův syndrom 5) · KCNH2 (Short QT syndrom) · KCNQ1 (Jervellův a Lange-Nielsenův syndrom, Romano-Wardův syndrom, Short QT syndrom, Long QT syndrom 1, Familiální fibrilace síní 3) · KCNQ2 (BFNS1}
KCNJ1 (Bartterův syndrom 2) · KCNJ2 (Andersen-Tawilův syndrom, syndrom dlouhého QT 7, syndrom krátkého QT) · KCNJ11 (TNDM3) · KCNJ18 (Thyrotoxická periodická paralýza 2)
CFTR (cystická fibróza, vrozená absence chámovodu) · CLCN1 (Thomsenova choroba, Myotonia congenita) · CLCN5 (Dentova choroba) · CLCN7 (Osteopetrosis A2, B4 · BEST1 (Vitelliformní makulární dystrofie) · CLCNKB (Bartterův syndrom 3)
TRPC6 (FSGS2) · TRPML1 (Mucolipidosis type IV)
GJA1 (Oculodentodigital dysplasia, Hallermannův-Streiffův syndrom, Hypoplastic left heart syndrome) · GJB1 (Charcot-Marie-Tooth disease X1) · GJB2 (Keratitis-ichthyosis-deafness syndrom, Ichthyosis hystrix, Bart-Pumphreyův syndrom, Vohwinkelův syndrom) · GJB3/GJB4 (Erythrokeratodermia variabilis, Progresivní symetrická erythrokeratodermie) · GJB6 (Cloustonova hidrotická ektodermální dysplazie)
AQP2 (Nefrogenní diabetes insipidus 2)
anat (n/s/m/p/4/e/b/d/c/a/f/l/g)/phys/devp
noco (m/d/e/h/v/s)/cong/tumr, sysi/epon, injr
proc, lék (N1A/2AB/C/3/4/7A/B/C/D)