Ideologie levého křídla: Jedná se o politicko-evaluativní shluk přesvědčení, což znamená, že se jedná o skupinu příbuzných přesvědčení o politice, která se vyskytuje u lidí, kteří podporují politickou levici a staví se proti politické pravici. Je prediktivní pro stranu, kterou zaujmou v politických otázkách, pro to, jak budou volit a jaké typy vůdců budou oponovat a podporovat. Tato ideologie je historicky prodělnická, defenzivní vůči nevýhodě, pro-rovnostářská, pro-redistribuční spravedlnost, tíhnoucí k „syndromu Robinhood“ (což je sklon brát, tj. zdaňovat bohaté a dávat chudým), anti-militarismu. Extrémní levice je historicky prokomunistická a střední levice, pokud je pro-socialistická, nebo pro-sociálnědemokratická nebo pro-sociální liberalismus. Jsou pro-zelené, pro-zvířecí práva, pro-životní prostředí. Ve věcech trestního soudnictví mají tendenci k shovívavosti k mládeži, a přísné tresty za zločiny bílých límečků. V ekonomické oblasti jsou pro-sociální stát a proti-velký byznys. Kritici levicových ideologií obviňují levičáky, že jsou nepraktičtí, pokud jde o finance, a že ve své horlivosti pomáhat „malému človíčkovi“ mají tendenci utrácet příliš, a nadměrně zdaňovat a podřizovat se otázkám tvorby bohatství. Jsou také kritizováni za to, že jsou naivní, pokud jde o obranu, protože jejich pohrdání násilím a přání učinit svět bezpečným, je vede k nedostatečným výdajům na obranu, takže společnost zůstává zranitelná vůči svým nepřátelům. Jedna z teorií psychologie levicových ideologií je, že je založena na ztotožnění se s tím, koho vnímají jako oběť. Mají také tendenci aplikovat paradigma oběť-utlačovatel na analýzu politických událostí, kdy jsou vždy připraveni hledat oběť a utlačovatele v situaci, přičemž ignorují možnost, že nikdo není vinen nebo že oba jsou vinni, nebo že manipulace působí na tu či onu stranu, aby hrála hru na oběť, aby získala jejich podporu.