Abnormalita je subjektivně definovaná vlastnost, přiřazená osobám se vzácnými nebo dysfunkčními schopnostmi, postoji, stavy atd. Definování, kdo je normální nebo nenormální, je sporná otázka v abnormální psychologii. Termín se používá jak ve statistickém smyslu odchylky od centrální tendence normálního rozložení, tak ve smyslu odchýlení se chování od společenské normy blížící se patologii. Problémy vznikají, když není jasné, které použití termínu je použito. Takže například osoba s velmi vysokou inteligencí je nenormální statisticky, ale ne patologicky.
Několik konvenčních kritérií
Mneumonika běžně používaná jako reference pro definici abnormality SID eFFing DIM:
Společným přístupem k definování abnormality je Multi-Criteria přístup, kde všechny definice abnormality se používají k určení, zda chování jedince je abnormální, tj. pokud jedinec vykonává určité chování, které mu brání v „fungování“, porušuje sociální normu a je statisticky málo časté, pak by psychologové byli připraveni definovat tohoto jedince jako abnormálního. Dobrým příkladem abnormálního chování hodnoceného multikriteriálním přístupem je deprese: je běžně vnímána jako odchylka od ideální duševní stability, často brání jedinci v „fungování“ normálního života a někteří by mohli říci, že je statisticky málo častá.