Baldwinův jev, známý také jako Baldwinova evoluce nebo ontogenní evoluce, je raná evoluční teorie předložená v roce 1896 ve studii „A New Factor in Evolution“ od amerického psychologa Jamese Marka Baldwina, která navrhuje mechanismus pro specifický výběr pro všeobecné schopnosti učení. Vybraní potomci by měli tendenci mít spíše zvýšenou schopnost učit se novým dovednostem než být omezeni na geneticky zakódované, relativně fixní schopnosti. Ve skutečnosti klade důraz na skutečnost, že trvalé chování druhu nebo skupiny může formovat vývoj tohoto druhu. „Baldwinův jev“ je lépe chápán v literatuře evo-devo jako scénář, ve kterém se změna charakteru nebo rysu vyskytující se v organismu v důsledku jeho interakce s jeho prostředím postupně asimiluje do jeho vývojového genetického/epigenetického repertoáru (Simpson, 1953; Newman, 2002).
Předpokládejme, že druh je ohrožen novým predátorem a existuje chování, které predátorovi znesnadňuje zabíjet jedince druhu. Jedinci, kteří se naučí chování rychleji, budou samozřejmě ve výhodě. S postupem času se schopnost učit se chování bude zlepšovat (genetickým výběrem) a v určitém okamžiku se bude zdát, že jde o instinkt.
Baldwin uvádí následující případ spolupráce: „Zvířata mohou být udržována při životě řekněme v daném prostředí pouze sociální spoluprací; ty přenášejí tento sociální typ variace na potomstvo; tak sociální adaptace určuje směr fyzické fylogeneze a fyzická dědičnost je částečně určována tímto faktorem“ (Baldwin, 1896, str. 553).
Jako další příklad se uvádí výskyt tolerance laktózy u lidských populací s dlouhou tradicí chovu domestikovaných zvířat pro produkci mléka. Tento argument tvrdí, že funguje zpětnovazební smyčka, kdy mléčná kultura zvyšuje selektivní výhodu z této genetické vlastnosti, zatímco průměrný populační genotyp zvyšuje kolektivní odměny mléčné kultury.
Opakem Baldwinova efektu je ‚stínění'[Jak odkazovat a odkazovat na shrnutí nebo text]. Moderní medicína by například uměle ovládala patogen zabraňující jakékoliv genetické imunitě proti patogenu, pro kterou by byl vybrán. Zde naučené chování, které zlepšuje kondici, brání genetické adaptaci.
Teorie Baldwinova efektu byla vždy kontroverzní, učenci byli rozděleni na „Baldwinovy posilovače“ a „Baldwinovy skeptiky“. Proti efektu se objevila řada argumentů. Například se tvrdilo, že změna od učení k instinktu nemusí představovat zlepšení, protože pouze velmi stabilní prostředí, kde je změna extrémně pomalá, by upřednostňovalo vrozené rysy oproti plasticitě učení (zejména sociální učení, které nemá tak vysoké náklady jako individuální učení metodou pokus-omyl). Zpochybněn byl také samotný mechanismus přechodu, protože genetické variace, které „mají tendenci oddělovat […] chování od environmentálních signálů“ by mohly být „vzdálené od těch genotypů, které zprostředkovávají plastickou, naučenou odpověď“.