V buněčné biologii, molekulární biologii a příbuzných oborech slovo extracelulární (nebo někdy extracelulární prostor) znamená „mimo buňku“. Tento prostor se obvykle považuje za prostor mimo plazmatické membrány a je obsazen tekutinou. Termín se používá v kontrastu k intracelulárnímu (uvnitř buňky).
Buněčná membrána (a v rostlinách buněčná stěna) je bariérou mezi nimi a chemické složení vnitrobuněčného a mimobuněčného prostředí se může radikálně lišit. Ve většině organismů například pumpa Na+/K+ ATPázy udržuje vysokou hladinu sodíku mimo buňky a zároveň udržuje nízkou hladinu draslíku, což vede k chemické dráždivosti.
Složení extracelulárního prostoru zahrnuje metabolity, ionty, proteiny a mnoho dalších látek, které mohou ovlivňovat buněčnou funkci. Například neurotransmitery „skáčou“ z buňky do buňky, aby usnadnily přenos elektrického proudu v nervovém systému. Hormony také působí tak, že putují extracelulárním prostorem k buněčným receptorům. Jiné proteiny, které jsou aktivní mimo buňku, jsou trávicí enzymy.
Termín „extracelulární“ se často používá v souvislosti s extracelulární tekutinou (ECF), která tvoří asi 15 litrů průměrného lidského těla.