Multikompetence je pojem v oblasti osvojování druhého jazyka, který formulovala Vivian Cooková a který označuje znalost více než jednoho jazyka v mysli jedné osoby. Z pohledu multikompetence jsou různé jazyky, kterými člověk mluví, vnímány jako jeden propojený systém, nikoliv jako každý jazyk jako samostatný systém. Lidé, kteří hovoří druhým jazykem, jsou považováni za jedinečné vícejazyčné jedince, nikoli za lidi, kteří pouze připojili další jazyk ke svému repertoáru.
Tento koncept byl podpořen studiemi, které ukazují, jak se různé jazyky, které se člověk učí, navzájem ovlivňují. Fenomén jazykového transferu, neboli vliv prvního jazyka na druhý, je znám již dlouho. Novější výzkumy také ukázaly, že druhý jazyk také ovlivňuje první jazyk různými jemnými způsoby. Existují také důkazy, že lidé, kteří se učí další jazyky, získávají obecné kognitivní výhody.
V rámci multikompetence je mluvčí druhého jazyka vnímán jako něco víc než jen součet jazyků, které ovládá. To je v rozporu s předpokladem většiny výzkumů druhého jazyka, že ideálním modelem jazyka je jednojazyčný rodilý mluvčí. Stanovení rodilého mluvčího jako zlatého standardu znamená, že mluvčí druhého jazyka jsou nějakým způsobem nedostateční v každém jazyce, kterým mluví, zatímco multikompetence je vidí jako ty, kteří získali díky učení se druhému jazyku.
Aby se zabránilo naznačování nedostatků na straně mluvčích druhého jazyka, dává Cook přednost termínu uživatel L2 před termínem student L2. Uživatel L2 je každý, kdo zná druhý jazyk a používá ho v reálném životě, bez ohledu na jeho jazykovou úroveň.
Ústředním bodem Cookovy argumentace je způsob, jakým se mění jazykové znalosti lidí, kteří se učí druhý jazyk. Uvádí tři hlavní body:
Znalost druhého jazyka
Lidé, kteří se učí druhý jazyk, málokdy dosáhnou stejné úrovně znalostí jako rodilí mluvčí. Ve skutečnosti se z definice nikdy nemohou stát rodilými mluvčími jiného jazyka. Jen velmi málo uživatelů L2 je na takové úrovni, že se mohou vydávat za rodilé mluvčí, ale ani jejich znalosti nejsou přesně stejné jako znalosti jednojazyčných rodilých mluvčích. Většina uživatelů L2 je okamžitě rozpoznatelná podle cizího přízvuku a často i podle syntaxe nebo volby slov. Cook tvrdí, že to není nic negativního a že by uživatelé L2 neměli být posuzováni podle stejných měřítek jako jednojazyční. Spíše by se na ně měly vztahovat standardy úspěšných uživatelů L2.
Znalost prvního jazyka
Když se lidé učí druhý jazyk, způsob, jakým mluví svým prvním jazykem, se nenápadně mění. Tyto změny se mohou týkat jakéhokoli aspektu jazyka, od výslovnosti a syntaxe až po gesta, kterých si student všímá. Například francouzští mluvčí, kteří mluvili anglicky jako druhým jazykem, vyslovovali zvuk /t/ ve francouzštině jinak než jednojazyční francouzští mluvčí. Také pokročilí uživatelé francouzštiny posuzovali gramatičnost anglických vět jinak než anglicky mluvící jednojazyčníci. Kromě toho si čínští uživatelé angličtiny při zobrazení akvária s rybami zapamatovali více ryb a méně rostlin než čínští monolingvisté. Tyto důkazy naznačují, že jazykové systémy uvnitř lidské mysli nelze považovat za zcela oddělené.
Uživatelé L2 myslí pružněji než monolingvisté, mají větší povědomí o jazyce obecně a lepší postoje k jiným kulturám. Například anglické děti, které se hodinu týdně učily italsky, měly vyšší povědomí o slovech v angličtině než děti, které se jazyku neučily.
Důsledky pro výuku jazyků
Multikompetence má pro výuku jazyků dva hlavní důsledky. První se týká otázky, jaký by měl být konečný cíl pro studenty jazyků. Z pohledu multikompetence je cílem učení stát se úspěšným uživatelem L2. Výuka jazyků by proto měla odrážet tuto skutečnost: cíle výuky jazyků by měly vycházet z toho, co dokáží úspěšní uživatelé L2, nikoliv z toho, co dokáží jednojazyční rodilí mluvčí. Také výukové materiály by měly ukazovat pozitivní příklady používání L2 a uživatelů L2.
Druhý důsledek se týká používání prvního jazyka ve třídě. Pokud první jazyk nelze v mysli nikdy skutečně oddělit od druhého jazyka, nemá smysl zakazovat používání prvního jazyka v jazykové třídě. Cook tvrdí, že zákaz používání prvního jazyka nezabrání tomu, aby jej žáci používali a pomohl jim tak při učení se cizímu jazyku, pouze jeho používání zneviditelní pro učitele. Místo toho Cook navrhuje, aby učitelé přemýšleli o tom, jak mohou vhodným způsobem využít oba jazyky.