Intraperitoneální injekce nebo IP injekce je injekce látky do pobřišnice (tělní dutiny). IP injekce se častěji aplikuje zvířatům než lidem. Obecně se preferuje, když je potřeba velké množství náhradních krevních tekutin nebo když nízký krevní tlak nebo jiné problémy brání použití vhodné krevní cévy pro intravenózní injekci.
U zvířat se IP injekce používá převážně ve veterinární medicíně a při testování na zvířatech pro podávání systémových léků a tekutin vzhledem ke snadnosti podání ve srovnání s jinými parenterálními metodami.
U lidí se tato metoda široce používá k podávání chemoterapeutických léků k léčbě některých nádorů, zejména rakoviny vaječníků. Toto specifické použití bylo kontroverzně doporučeno jako standard péče.
Ball, G. G. (1964). Učení v T-bludišti u žíznivého potkana s intraperitoneálními injekcemi vody jako výztuhou. Dissertation Abstracts, 25(1), 637-638.
Canova, A., & Geary, N. (1991). Intraperitoneální injekce dávek nanogramu CCK-8 inhibují krmení u potkanů. Appetite, 17(3), 221-227.
Erspamer, R., & Crow, L. T. (1972). Pokles spotřeby etanolu u potkanů v důsledku intraperitoneálních injekcí pyrazolu. Psychonomic Science, 26(1), 29-30.
Ferguson, D. C. (1962). Přesné načasování chování u cebus apella jako funkce intraperitoneálních injekcí normálního, stresovaného normálního a katatonického schizofrenního séra a plazmy. Dissertation Abstracts, 23(1).
Fried, P. A. (1976). Zkřížená tolerance mezi inhalovaným konopím a intraperitoneálními injekcemi D-sup-9-THC. Farmakologie, Biochemie a chování, 4(6), 635-638.
Grabenstatter, H. L., Clark, S., & Dudek, F. E. (2007). Antikonvulzivní účinky karbamazepinu na spontánní záchvaty u potkanů s kainátem indukovanou epilepsií: Srovnání intraperitoneálních injekcí s protokoly drug-in-food. Epilepsia, 48(12), 2287-2295.
Hymowitz, N., & et al. (1985). Vliv opakovaných intraperitoneálních injekcí somanu na plánované chování u potkanů. Psychofarmakologie, 86(4), 404-408.
Jacquet, Y. F. (1980). Různé behaviorální účinky po intracerebrálních, intracerebroventrikulárních nebo intraperitoneálních injekcích naloxonu u potkanů. Behavioural Brain Research, 1(6), 543-546.
Moynihan, J. A., Koota, D., Brenner, G., Cohen, N., & et al. (1989). Opakované intraperitoneální injekce fyziologického roztoku oslabují protilátkovou odpověď na následnou intraperitoneální injekci antigenu. Brain, Behavior, and Immunity, 3(1), 90-96.
O’Callaghan, M. J., Croft, A. P., & Little, H. J. (2002). Vliv intraperitoneálních injekcí fyziologického roztoku na konzumaci alkoholu a sacharózy u myší C57/BL10. Psychofarmakologie, 160(2), 206-212.
Rauch, T. M., Gallego, E., & Welch, D. I. (1988). Zadržení prostorového úkolu po intraperitoneálních, subkutánních nebo intravenózních injekcích stejných dávek atropinu. Life Sciences, 43(23), 1913-1920.
Richy, S., Burlet, A., Max, J.-P., Burlet, C., & Beck, B. (2000). Vliv chronických intraperitoneálních injekcí leptinu na obsah hypothalamového neurotenzinu a příjem potravy. Brain Research, 862(1-2), 276-279.
Stamoutsos, B. A., Carpenter, R. G., Grossman, L., & Grossman, S. P. (1979). Zhoršená reakce potravy na intragastrické, intraperitoneální a subkutánní injekce 2-deoxy-D-glukózy u potkanů s lézemi zona incerta. Physiology & Behavior, 23(4), 771-776.