Sociologie vědeckého poznání (SSK), úzce spjatá se sociologií vědy, se zabývá sociálními vlivy na vědu. Mezi odborníky z praxe patří Gaston Bachelard, David Bloor, Paul Feyerabend, Elihu M. Gerson, Thomas Kuhn, Karl Popper, Susan Leigh Star, Anslem Strauss, Lucy Suchman, Harry Collins a další.
Tito myslitelé (sociologové, filozofové vědy, historici vědy, antropologové a informatici) se zabývají kontroverzemi ohledně role, kterou hrají sociální faktory ve vědeckém vývoji ve vztahu k racionálním, empirickým a dalším faktorům.
David Bloor postavil do kontrastu takzvaný slabý program (nebo „program“ – používá se buď pravopis), který pouze poskytuje sociální vysvětlení pro chybná přesvědčení, s tím, co nazval silným programem, který považuje sociologické faktory za ovlivňující všechna přesvědčení.
Slabý program je spíše popisem přístupu než organizovaného hnutí. Tento termín se používá u historiků, sociologů a filozofů vědy, kteří pouze uvádějí sociologické faktory jako zodpovědné za ta přesvědčení, která se zvrtla. Dalo by se říci, že Karl Popper, Imre Lakatos a (v některých náladách) Thomas Kuhn jej dodržují.
Silný program je spojen zejména s prací dvou skupin: Edinburské školy (David Bloor a jeho kolegové z oddělení pro vědecká studia na Edinburské univerzitě) a Bath School (Harry Collins a další dříve z oddělení pro vědecká studia na Univerzitě v Bathu). Kromě toho diskurzivní analýza (spojená s Michaelem Mulkayem na Univerzitě v Yorku) a reflexivita (spojená s Malcolmem Ashmorem na Loughboroughské univerzitě) jsou často považovány za hlavní směry programu.
SSK obdržela kritiku od francouzské školy s názvem Actor-network theory (ANT), která není součástí Strongova programu, ani SSK, ale patří do výzkumného oboru zvaného Science and Technology Studies. Hlavními teoretiky ve škole ANT jsou Michel Callon, Bruno Latour a John Law. SSK byla kritizována za sociologický redukcionismus a lidský centrovaný vesmír. SSK se prý příliš spoléhá na lidské herce a sociální pravidla a konvence urovnávající vědecké spory. Škola ANT místo toho navrhuje, aby nehumanističtí herci (aktanti) hráli nedílnou roli. Například přístroje, měřicí váhy, laboratoře a tak dále mají neúmyslné schopnosti uzavírat vědecké spory. Tato debata je široce diskutována v článku „Harry Collins & Steven Yearley 1992. Epistemological Chicken. In A. Pickering (ed.), Science as Practice and Culture. Chicago: The University
of Chicago Press, 301-26.“