Schopenhauer připojil kritiku k prvnímu dílu svého Světa jako Vůle a reprezentace. Chtěl ukázat Kantovy chyby, aby byly Kantovy zásluhy oceněny a jeho úspěchy dále podporovány.
Podle Schopenhauerovy eseje. Kantovy tři hlavní zásluhy jsou následující:
Schopenhauer také řekl, že Kantova diskuse na stranách A534 až A550 o kontrastu mezi empirickými a srozumitelnými znaky je jednou z Kantových nejhlubších myšlenek. Schopenhauer tvrdil, že to patří mezi nejobdivuhodnější věci, které kdy člověk řekl.
Kant nerozlišoval mezi konkrétními, intuitivními, percepčními znalostmi objektů a abstraktními, diskurzivními, konceptuálními, znalostmi myšlenek.
V knize The Cambridge Companion to Schopenhauer napsal profesor Paul Guyer článek nazvaný „Schopenhauer, Kant, and the Methods of Philosophy“. Srovnal v něm metody obou filozofů a přitom rozebral Schopenhauerovu kritiku.
Při vysvětlování toho, jak jsou objekty prožívány, Kant používal transcendentální argumenty. Snažil se dokázat a vysvětlit základní principy poznání. Přitom začal tím, že se nepřímo koncepčně zamýšlel nad podmínkami, které existují v předmětu pozorování a které umožňují slovní úsudek o objektivní zkušenosti.
Proto budeme sledovat čisté pojmy až k jejich prvním zárodkům a počátkům v lidském chápání…
Oproti tomu Schopenhauerova metoda měla začít přímým zkoumáním vnímaných objektů v prožívání, nikoli abstraktních pojmů.
…řešení hádanky světa je možné jen správným propojením vnějšího s vnitřním prožitkem….
Profesor Guyer uvedl, že Schopenhauer vznesl důležité otázky týkající se možnosti Kantových transcendentálních argumentů a důkazů. Nicméně, i když Schopenhauer měl námitky proti Kantově metodě, přijal mnoho Kantových závěrů. Například Kantův popis zkušenosti a jejího vztahu k prostoru, času a kauzalitě byl přijat. Také rozdíl mezi logickými a reálnými vztahy, stejně jako rozdíl mezi jevy a věcmi-v-sobě, hrál důležitou roli v Schopenhauerově filozofii.
Obecně se článek snaží ukázat, jak Schopenhauer nepochopil Kanta v důsledku nepoměru mezi jejich metodami. Tam, kde Kant analyzoval pojmové podmínky, které vedly k vytváření slovních úsudků, Schopenhauer fenomenologicky zkoumal intuitivní zkušenost. V jednom případě se však tvrdí, že Schopenhauer vznesl velmi důležitou kritiku. Tou je jeho námitka proti Kantovu tvrzení, že určitá událost může být známa jako postupná pouze tehdy, je-li známa její konkrétní příčina. Jinak jsou téměř všechny Schopenhauerovy kritiky připisovány jeho opačnému způsobu filozofování, který začíná zkoumáním vjemů místo pojmů.