Tento článek se zabývá dílčí disciplínou biokybernetiky.
Neurokybernetika je věda o komunikačních a automatických řídicích systémech v MUTUÁLNÍM vztahu ke strojům a živým organismům. Základními matematickými popisy jsou teorie řízení (rozšířená pro komplexní systémy), teorie středního pole pro neuronové sítě a teorie neuronového pole. Příkladné aplikace ovládání chůze a lidské paže a další čtení naleznete zde.
Neurokybernetika je složené slovo ‚neuro‘,- základní biologický způsob přenosu informací v organismu pomocí speciálně diferencovaných buněk (neuronů), a kybernetika – věda o komunikaci a automatických řídících systémech ve vztahu ke strojům i živým bytostem.
Proto neuro/biokybernetiku lze v podstatě chápat jako vyvrcholení obou hlavních věd, tedy neurologie a kybernetiky. Vzhledem k tomu, že složitost neurologie je celkově stále ještě ve velmi raném stádiu abstrahace do zobecnitelné teorie, zatímco naopak složitost kybernetických systémů se ani nepřibližuje biologickým systémům, a to ani těch nejprimitivnějších (např. prvoci), neuro/biokybernetika je stále velmi v počáteční fázi, kdy probíhá mnoho základního výzkumu a téměř žádné komerční využití.
Obecně řečeno, je to věda, která pokrývá integraci strojů do živého organismu prostřednictvím neuronového rozhraní (alias neurolink nebo neurální rozhraní). Nejlepším příkladem pro aplikovanou neurokybernetiku jsou aplikace neuroprotetiky, které jsou stále ve velmi raném stádiu.
Praktické aplikace, jakmile věda pokročila natolik, aby byla použitelná u lidí, jsou nespočetné, ale zvlášť pozoruhodné by byly [ neuroprotetika, která se integruje zdánlivě do lidských organismů, replikací a všechny vrstvy smyslových informací z a do náhradního orgánu . Požadavky takového konvertoru by byly předzpracovat informace a převést je přes synaptický most do informace, která je dobře přizpůsobena nervovému systému jednotlivého organismu.
Poté by dalším krokem byla optimalizace technologie na fyziologii, tedy biologicky reagující interaktivní rozhraní.
Konečným cílem NC výzkumu je technologická implementace hlavních principů zpracování informací v biologických organismech pomocí sondování buněčných a síťových mechanismů mozkových funkcí. K odhalení principů biologického designu jsou použity počítačově podporované analýzy struktury neuronů a přenosu signálu založené na moderních informačních teoriích a inženýrských metodách.
Odnoží neurokybernetiky je obor Neurodynamika, také nazývaný Teorie neuronového pole, který používá diferenciální rovnice k popisu vzorců aktivity v hromadné nervové hmotě. Výzkum v oblasti neurodynamiky zahrnuje interdisciplinární oblasti Statistiky a nelineární fyziky a smyslové neurobiologie. Z fyzikální stránky patří mezi zajímavá témata informační měření, oscilátory, stochastická rezonance, nestabilní periodické orbity a tvorba vzorců v souborech agentů.
Psycho-kybernetika je svépomocná kniha, kterou napsal plastický chirurg Maxwell Maltz a nemá nic společného s neuro kybernetikou v širším slova smyslu ani s žádnou jinou vědou.